Zdá se, že nic nebrání tomu, aby Česko zavedlo soukromé zdravotní pojištění, které bude fungovat souběžně s tím veřejným.
V minulých měsících úvahy o možném budoucím zavedení soukromého zdravotního pojištění v Česku rozvíjeli významní představitelé sektoru zdravotnictví včetně ředitele největší české zdravotní pojišťovny Zdeňka Kabátka. Pro případné zavedení takového pojištění jako součásti vícezdrojového financování českého zdravotnictví je nutný soulad se současným ústavním pořádkem. Jsem přesvědčen, že zavedení soukromého zdravotního pojištění by bylo s ústavním pořádkem České republiky konformní.
Článek 31 Listiny základní práv a svobod praví: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“
Veřejné nelze zrušit, soukromé může fungovat navíc
Podstatné závěry pro výklad druhé věty čl. 31 Listiny vyplývají i z odlišných stanovisek k nálezu pléna Ústavního soudu. Za všechny bych rád zmínil pasáž z odlišného stanoviska Elišky Wagnerové charakterizující obsah druhé věty čl. 31 jako institucionální garanci: „Je zřejmé, že čl. 31 Listiny vyžaduje z hlediska struktury zachování poskytování zdravotní péče na základě veřejného pojištění (což samozřejmě nevylučuje, aby zákon umožnil existenci soukromého pojištění za zákonem definovaných podmínek, které však, při zachování současné ústavní úpravy, může vytvářet jen jakousi komplementární nabídku, k jejímuž využití nesmí být samozřejmě nikdo, kdo by jinak byl oprávněn ji využít, nucen).“
Na základě výše uvedeného jsem přesvědčen, že zavedení soukromého zdravotní pojištění na krytí zdravotní péče, služeb či pomůcek, které nehradí veřejné zdravotní pojištění, by bylo možné a v souladu s ústavním pořádkem České republiky i s výjimkou tzv. substitučního pojištění, při kterém mají určité skupiny možnost z veřejného zdravotního pojištění úplně vystoupit a vstoupit do pojištění soukromého (např. skupiny s vyššími příjmy v Německu nebo Nizozemí). Takové pojištění by pak muselo být uzavřeno na dobrovolné bázi, tzn. pokud něco nebude hrazené z veřejného pojištění, je zde stále možnost si potřebnou péči zaplatit ze svého nebo se pojistit.
Nadstandardy ve zdravotnictví fungují už dnes
Toto tvrzení potvrzuje i fakt, že již dnes je možné uzavřít pojištění na péči či služby, které jsou z úhrady veřejného zdravotního pojištění vyloučeny, jako např. stomatologie nebo úhrada nadstandardního pokoje v nemocnici.
Za zmínku stojí, že české veřejné zdravotní pojištění má snad nejširší rozsah v celé Evropské unii, vývoj v ostatních členských zemích šel poněkud odlišným směrem, kdy byla úhrada z veřejného pojištění včas limitována a potřeba dalších úhrad v rámci vývoje zdravotní péče již byla řešena ze soukromého pojištění.
Musíme myslet na budoucnost
V České republice, kde jsou občané zvyklí na téměř absolutní úhradu z veřejného zdravotního pojištění, bude muset být debata o případném zavedení soukromého zdravotního pojištění velmi seriózně a citlivě vedena s poukazováním na budoucí nemožnost financování takto široce nastaveného veřejného systému bez toho, aby se úhrady časem navyšovaly. Při neustálém vývoji v oblasti zdravotní péče (lepší a dražší zdravotní péče) a demografickém vývoji (stárnutí populace) včetně dalších finančních potřeb (růst mezd lékařů, sester a zdravotnických pracovníků) by zřejmě nebylo veřejné zdravotní pojištění v této podobě ufinancovatelné.
Postarat se o sebe není nemravné
V rámci této debaty je třeba rovněž vyvrátit zakořeněný dojem některých politiků o asociálnosti soukromého zdravotního pojištění, neboť toto pojištění je naprosto standardní součástí systémů zdravotního pojištění členských zemí Evropské unie včetně těch se silným sociálním systémem jako je Francie, Belgie, Německo či Nizozemí.
Sociálně slabí jsou v Evropě většinou vyloučení jak z povinnosti hradit péči, tak z případné povinnosti uzavřít soukromé pojištění. Pojistné na soukromé pojištění je většinou možné uplatnit při slevě na dani z příjmu.
