Aktivisté zase vyrážejí do boje proti zájmům Čechů

V jednom z blogů jsem uvedl, že snaha aktivistů prosadit drahé, nebezpečné a ničím nepodložené otevření veřejného zdravotního pojištění se bude opakovat, neboť na to mají čas, peníze a nulové skrupule. Bohužel jsem měl pravdu.

Přitom je to úplně zbytečné. Vláda už loni rozhodla po vyslechnutí všech oprávněných připomínek, že dosavadní řešení je nutné změnit tak, aby nikoho nediskriminovalo.

Nový návrh je v meziresortním připomínkovém řízení

Předložený návrh úpravy zdravotního pojištění cizinců vypracovaný ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva financí a Ministerstva vnitra, který je součástí novely zákona o pobytu cizinců na území České republiky, vychází z usnesení vlády ze dne 1. 12. 2014 č. 992 a vymezuje nově náležitosti povinného komerčního zdravotního pojištění cizinců. Návrh dále upravuje vznik a rozsah činnosti Kanceláře zdravotního pojištění cizinců a garančního fondu. Návrh zásadním způsobem zvýší rozsah hrazené péče (v rozsahu veřejného zdravotního pojištění) a zavede kontraktační povinnost pojišťoven bez toho, aby zatížil veřejné fondy České republiky. Návrh narozdíl od veřejného zdravotního pojištění připouští limit pojistného plnění a právo pojišťovny zhodnotit zdravotní stav žadatele o pojištění formou stanovení výše pojistného.

Jsem přesvědčený, že jeho přijetí bude dobré pro zpřesnění podmínek provozování tohoto pojištění a odstranění některých dílčích nedostatků současného stavu.

Ozývají se stále stejné „kritické“ hlasy

Spíše se chci soustředit na kritické hlasy k tomuto návrhu, které iniciují zejména neziskové organizace a jsou pořád stejné a tvrdí, že jediným možným řešením je pouze automatický vstup všech migrantů do veřejného zdravotního pojištění, což by podle nich bylo pro Českou republiku dokonce výhodné a že současným i nově navrhovaným stavem porušuje Česká republika evropská nařízení, různé úmluvy, atd. Soustředím se tedy zejména na tyto dvě oblasti.

Dopady rozšíření veřejného zdravotního pojištění o nové skupiny migrantů

Než přejdu k reakci na tyto argumenty, uvedu pár dat z veřejného zdravotního pojištění:

• průměrný měsíční odvod pojistného bez rozlišení kategorií činí 1 900 Kč (v roce 2014 to bylo 1 903 Kč, letos zatím 1 985 Kč – ale do konce roku se to zvedne) 
• odvod za státního pojištěnce  je 845 Kč (za rok 2015, v roce 2016 to bude 870 Kč, naopak do poloviny roku 2014 to bylo 787 Kč) 
• odvod za zaměstnance je zhruba 2 827 Kč (údaj k červnu 2015,  částka může poměrně hodně oscilovat podle výplat odměn – plus minus 15 %, přičemž zahrnuty jsou jak srážky zaměstnance, tj. 1/3, tak i platby zaměstnavatelů, zbývající 2/3) 
• odvod za samoplátce  je 1 192 Kč (opět k  červnu 2015, patří sem OSVČ i OBZP, přičemž měsíční výkyvy jsou výrazné, hlavně podle podávání daňového přiznání) 
• průměrné čerpání zdravotní péče na jednu osobu bez rozlišení věku a pohlaví  bylo v roce 2013 ve výši 18.770,76 Kč a v roce 2014 dokonce 20.218,85 Kč

Vezměme třeba jejich požadavek zahrnout do systému aspoň ženy a děti cizinců. Stačí trochu orientační matematiky. Dnes si v soukromém pojištění cizinci – ženy a děti  s dlouhodobým pobytem, platí pojistné samy za sebe. Ve veřejném zdravotním pojištění by se z nich stali tzv. státní pojištěnci, stát by za ně platil 845 Kč za měsíc, tedy 10.140 Kč za rok. V ČR může být asi 170 tisíc cizinců s dlouhodobým pobytem.

Kdyby žen a dětí bylo jen deset tisíc, šlo by o 101.400.000 Kč, kdyby jich byla celá půlka, pak by nás to stálo 861.900.000 Kč!

A to se bavíme jen o platbě za státní pojištěnce. Ale kde je náklad za jejich čerpání za zdravotní péči? Vůbec nepočítám riziko zdravotní turistiky spojené s touto otevřenou vstupenkou do českého veřejného zdravotního pojištění. Pak bychom se bavili o dopadech v řádu miliard. Mám skutečně obavy, že podporovatelé této myšlenky neberou vůbec v úvahu tyto zásadní dopady na veřejné fondy České republiky ani na současnou situaci s extrémním přílivem migrantů do Evropy. Musím opakovaně zdůraznit, že český systém sociálního zabezpečení možná není ve srovnání s Německem, Francií a Švédskem pro migranty tím největším lákadlem, český systém veřejného zdravotního pojištění je naopak nejrozsáhlejším systémem v Evropě a neobsahuje téměř žádná významná omezení a spoluúčasti.

Soulad navrhované úpravy s úmluvami,  evropským a mezinárodním právem

Nebudu se pouštět do rozepisování paragrafů a výkladu různých zákonů. Kritici se ale pletou v naprosto zásadní věci a to je rozdíl mezi rovným právem a přístupem ke zdravotní péči a její úhradou. Právo na poskytnutí zdravotní péče v České republice má každý, cizinec i našinec. Jsem ale naprosto přesvědčen, že stanovení kritérií účasti ve veřejném zdravotním pojištění je ryze v kompetenci České republiky a že zde nedochází k žádným právním kolizím.

V neposlední řadě určitě není na místě očekávat, že odborníci ze tří významných resortů české vlády navrhují kolizní ustanovení. Navíc obdobná praxe je i na Slovensku a v jiných zemích EU, takže Česká republika není v tomto směru ojedinělá. Tato problematika v těchto zemích ale není předmětem grantů různých neziskových organizací, takže tam ani nerezonuje a kolegové z pojišťoven v těchto zemích při sledování našich debat na toto téma jen nevěřícně kroutí hlavou.

Otevřené karty při veřejné diskuzi

Na webu jsem zaregistroval reklamu na veřejnou diskuzi, kterou nově pořádá Organizace pro pomoc uprchlíkům na toto téma a kde čerpají granty z norských fondů Norway Grants a nadace Open Society Fund. Sám jsem se zúčastnil několika podobných diskusí, kde zaznívaly různé argumenty a různé údaje z výročních zpráv pojišťoven. Neziskovky poměrně podrobně analyzují výsledky pojišťoven, jejich pojistné podmínky a sazby, velmi často bohužel bez znalosti principů pojišťovnictví.

Abychom ale hráli úplně s otevřenými kartami, pevně doufám, že neziskové organizace rovněž  zveřejní výši svých grantů na tuto problematiku za celou dobu, kterou se tomuto tématu věnují a rovněž jejich využití. Myslím si, že by se jednalo o nesmírně zajímavý údaj, který by odbornou i laickou veřejnost jistě velmi zajímal.