Moussaka aneb maminky s dětma raději ne. Nebo jo?

Některé věci dělám rád. Třeba rád vařím moussaku. Některým se zase snažím vyhýbat. Například nerad se seznamuju s maminkami s dětma...

© Ján Žabka

Moussaka (*) je jídlo Středomoří a Blízkého Východu. Aspoň půl tuctu národů to prohlašuje za svoje národní jídlo a pokládá svojí variantu za tu jedinou pravou. Většinou to obsahuje mleté jehněčí a lilky. Já moussaku moc rád. Moje řeznice mi tuhle odložila jehnečí stehno a já měl celý týden moussakové orgie. Srovnával jsem řecké, turecké, bulharské a arabské varianty (s brambory, s rajčaty, s bešamelem, s cuketami atd). Jednou jsem dokonce dělal rybí moussaku, návštěva tenkrát nerada jehněčí - a taky to docela šlo. Takže když jsme si na neděli domluvili rande, jinak to dopadnout nemohlo - pozval jsem ji na moussaku.

Psali jsme si už nějakou dobu. Měla malého andílka, bydlela někde za Prahou a docela jsme si rozuměli. Já už měl plný zuby zakouřených a hlučných hospod, tak jsem to prostě jednou riskl a pozval dívku na první rande rovnou k sobě. Ona to riskla a přijala. Víte, jak je to nebezpečné? Co když jí zavraždím? Znásilním? Sežeru? Navíc, co když to udělám v blbém pořadí? Nebo, co když mi ona dá něco do vína a já se ráno probudím bez svých pěti notebooků? Nebo prodán na orgány? Tohle, milé děti, fakt doma nezkoušejte...

Samozřejmě, že vypadala jinak než na fotce. Konec konců, varovala mě, že tá fotka na seznamce byla pět let stará. Když se za tu dobu stihne svatba, rozvod, porod a výchova prcka jako single mother, někde se to projeví. Musí. Ale pohoda, pár kilo navíc mě nemůže rozhodit. Poobědvali jsme a courali se po parku. Bylo to moc příjemné odpoledne.

Hodně jsme si povídali o dětech. Líbila se mi. To by mohlo být vážné. A ani jsme se spolu nevyspali hned na první schůzce. Byl jsem na sebe tak hrdý! Byl jsem poprvé važně postaven před možnost, že budu vychovávat cizí dítě. Teoreticky s tím problém nemám. Já děti rád. Ty svoje. Ale ty cizí rozmazlený spratky leda na cibulce. Jak tohle může vypadat v praxi?

První studenou sprchu na mě chrstnul jeden rozvedený kamarád. Vyženil si děti z prvního kola, staral se o ně jako o vlastní. Když jim to nevyšlo, najednou zjistil, že jelikož není biologický otec, nemá žádný práva. Žádné návštěvy, žádný styk, je vydán napospas ženě, se kterou se rozvádí. Mizerná situace. Když mi to vyprávěl, vypadal pěkně otráveně. A otráveně je teda nějaký understatement (**).

Druhá studená sprcha přišla zanedlouho. Šli jsme na druhou schůzku, i s prcekem. Slečinka byla nejdřív v pohodě, byla moc roztomilá. Pak začala být unavená a předváděla se. Byla zrovna v tom správném věku, takže malinko vyváděla. Malinko dost. Jako všechny děti v tom věku. Koukal jsem na to a přemejšlel, co bych dělal. Cizí děti nemůžu seřvat ani jim nasekat na zadek, nevím ani, jak s nima vyjednávat. Ani nevím, jestli to dělá schválně nebo je jen unavená. Atdatdatd. Časem se to naučím. Budeme se muset seznámit.

Ale seznámit se budu muset i s matkou. Taky budou nedorozumění, hádky, bude co řešit. Vždycky je. Takže s prckem vlastně se budu seznamovat dvakrát najednou. Buy one and get one for free!!! Už jednou je to dřina, co teprve dvakrát? Nebojím se výchovy dětí, svým jsem se věnoval docela dost a jsem spokojen s výsledkem. Ale tím spíš už předem docela dost dobře tuším, co na mě čeká. Tě pic!

A vůbec, co když nám to nevyjde? Ty vztahy ze seznamky zatím nic moc. Nechám za sebou prcka se smutnejma očima? Mami, kdy zase přijde strejda Robert? Už nepřijde, miláčku. Ženský to rozdejchají, ale dětem se to sakra nedělá...

Třetí a poslední studená sprcha: kolegy ze seznamky Bard píše o ženách s dětma (cituju s jeho laskavým svolením)

Mnohokrát jsem zde četl, jak to mají se seznamováním ženy s dětmi těžké, občas tu zazní fňukání, jak chlapy ženy s dětmi nechtějí a upozornění, že muži musí pochopit, že děti jsou a budou vždy pro ni to nejdůležitější. Myslím, že skoro žádný chlap si nemyslí, že žena kvůli němu odsune dětí na druhé místo, ale rád by zaujal místo vedle nich. Jenže to se podaří málokomu.
Vlastně to probíhá vždy podle stejného scénáře (já mám trojnásobnou zkušenost, ale spousta chlapů mi dala za pravdu, že to tak funguje). První schůzka je fajn, někdy s dětmi, někdy bez nich, ale to je úplně jedno, pusa se nekoná, bylo to poprvé, tak to každý vezme. Další už bývá většinou s dětmi doma. Dotyčná celou dobu pusu nezavře, je sama s dětmi, je fajn si s ní popovídat, ona se nikam moc nedostane a udělá jí to radost a nám se to i líbí. Pusa se nekoná, je to brzy a jsou tam děti, nechce jim motat hlavu. Jenže to je i po páté, desáté i padesáté schůzce. Chlap se mezi tím změnil na opraváře, údržbáře, poslíčka s úředními věcmi. Musí ukradnout každou pusu, nesmí zůstat přes noc, na líbání a objetí musí zapomenout, protože vedle jsou děti a co kdyby přišly. Pomalu ho to přestane bavit, některý si najde bezdětnou, které nevadí, že ji někdo uvidí jak ho objímá, jindy to prostě ukončí, protože už na vztah, kde jen dává a nikdy nic nedostane, nemá sílu. Maminy se pak jdou vyplakat ke kamarádkám, kde se shodnou, že ten, co si našel jinou, je šmejd, který by stejně zahnul, a ten, co s tím skončil jen tak, se bojí zodpovědnosti. Ani omylem je nenapadne, že onen chlap stál jen o trochu pozornosti a lásky, která vlastně maminám nechybí, protože tohle všechno věnují dětem a ty jim to vrací.
Tak jsou s dětmi samy tři roky, pět, deset let a říkají si, jak musí být silné, pak děti dospívají a ženy se zmocní panika, že zůstane v bytě sama. Odmítá si připustit, že je to situace, kterou si z velké míry způsobila sama s výmluvami na děti. Možná se objeví nějaký muž, ale je pasován na sobce, když naznačí, že by chtěl dítě, protože tím vším už ona prošla a on by jí do toho uvrhl znovu, přitom je to jen jeho problém, že on žádné nemá.

To mě dorazilo. Zažil to TŘIKRÁT? Nakonec jsem úplně ztratil odvahu. Možná se to jednou stane samo. Možná se někdy zamiluju do ženy a vyžením si prcka nebo dva, ani nebudu vědět jak. V principu proti tomu nic nemám. Ale můžu-li si teď vybrat sám, zkusím se maminkám s dětma prostě vyhýbat. Seznamovat se s jednou osobou najednou je tak akorát.

Zase nic.

(*) Technické detaily třeba na Wikipédii, recepty všude možně po webu, googlujte moussaka recept site:.cz

(**) Existuje v češtině opak ke slovu přehánění? Podhánění asi ne...

P.S.1 Při psaní tohoto textu jsem dlouze diskutoval s třemi maminkami vč. té originální z příspěvku a zdá se mi, že jsem byl posra*ej zbytečně. Teda zbytečně moc. Asi to nebude zas takový děs. Přesvědčily jste mě, holky. Takže až mě zase chytne seznamovací nálada, maminky, třeste se, Robert už jde!

P.S.2 Jo, a holky, pozdravuju všechny Julinky, Kájinky, Erýsky a Rudíky. Dík za trpělivé vysvětlování!