Jaká bude naše zahraničně politická orientace s proruským prezidentem a jak se zachová Babiš? Podaří se politické reprezentaci zklidnit protibruselskou atmosféru, nebo se vydáme jiným směrem?
Jasně. Kvóty jsou nesmysl. Nikdo nemůže naší zemi vnucovat, kdo bude zde s námi žít, aniž bychom si ho prověřili a sami ho sem pozvali. V tomhle nelze s EU v žádném případě souhlasit. A ve vzácné shodě s tím ani jak známo nesouhlasily všechny partaje v parlamentě. Až sem je vše v pořádku. Jistěže v Bruselu není vše v pořádku a lze mít řadu výhrad (demokratický deficit, někdy nesmyslné direktivy atd.), ale přestaňme myslet tak, že, je-li ve vaně špinavá voda, vyleju celou vanu i s dítětem. Podívejme se na věc zcela pragmaticky. Pro případ, že bychom se vydali samostatnou cestou, jak pro to verbujou oba Klausové, komunisté a Okamurovci, si položme pár základních otázek:
Máme u nás celosvětově operující koncerny v českých rukách, které disponují celosvětovými prodejními sítěmi? Máme tak jedinečné výrobky, které bychom byli schopni sériově vyrábět a bez problému bychom je umístili na světových trzích? A pustily by nás koncerny na tyto trhy? Máme v českých rukách banky, které přetékají zlatem? Nevím o tom. Českou ekonomickou základnu tvoří středně velké a malé firmy, které by nebyly schopny po odchodu západních velkofirem nahradit úbytek pracovních sil, ani propady ve státním rozpočtu.
Pro ilustraci této situace dobře poslouží právě objevená tajná zpráva britské vlády s názvem "EU Exit Analysis - Cross Whitehall Briefing", kde britští ekonomové nastínili situaci Británie po brexitu. Jsou v ní uvedeny tři možné scénáře, přičemž ani v jednom případě by na tom Británie nebyla lépe než předtím, jak uvádějí webovky Buzzfeed.
V případě, že by Británie uzavřela dohodu o volném obchodu by se v příštích 15 letech propadl ekonomický růst o pět procent. Pokud by nedošlo k žádné dohodě s EU, potom dokonce o osm procent, protože by se začala aplikovat nevýhodná pravidla WTO. A kdyby nakrásně měla Británie přístup k evropskému vnitřnímu trhu, potom by propad činil dvě procenta. Přičemž dodatečné náklady na zavedení nových celních předpisů nejsou započteny. V každém případě by se brexit negativně dotkl všech regionů země, zvláště severovýchodu, a celé řady průmyslových odvětví. Z nich nejvýznamněji chemického, zpracovatelského a automobilového průmyslu. Je představitelné, že bez šrámů by z brexitu nevyšla ani londýnská City, finanční centrum, dnes vlastně ekonomická páteř Británie. Z dlouhodobého hlediska by prosperoval zřejmě pouze obchod s USA (0,2 procenta) a s neevropskými státy, Čínou, Indií a Austrálií (0,1 - 0,4 procenta). Ale i to by nebylo schopné vykompenzovat výpadek ekonomického výkonu Británie, soudí ekonomové v tajné zprávě.
Takže podle mého soudu je třeba vzít rozum do hrsti, říct si, že přestože EU není dokonalá, zajišťuje nám dobrou životní úroveň, stabilitu, mír v Evropě, což je asi její největší přínos a to, co se nám nelíbí, můžeme demokraticky na evropských fórech projednávat. Jenom bychom si měli už konečně uvědomit, kam patříme. Že jsme myšlením, kulturou pevně zakotveni na západě Evropy, nikoli na východě, přestože v naší kultivaci máme ještě značné deficity (korupce v justici, výběrová řízení, rozkrádání veřejných financí atd.). Měli bychom konečně začít s Evropou spolupracovat, a nikoli stále stát na brzdě a všemu říkat jenom NE! K tomu je však třeba mít připravené vize, nápady, návrhy, které by se na mezinárodních fórech daly uplatnit tak, aby i protistrana byla schopna říct ANO. Jinými slovy odstranit černobílé, negativistické a kategorické postoje, a místo toho být více diplomatičtí a vstřícní.
Bude velmi záležet na tom, jakou sestaví A. Babiš vládu, jestli se nechá podporovat komunisty nebo dokonce Okamurou a jakou pozici k Evropě zaujme prorusky orientovaný Zeman, který při volbách využil pochopitelného strachu nevzdělaných, starých lidí z migrace.
Jestliže se západním politikům nepodaří v dohledné době přesvědčit obyvatele Německa a dalších zemí o tom, že opatření, která Brusel přijímá v otázce zastavení migrace, jsou efektivní, bude to mít efekt i na naši vnitropolitickou situaci. Strach začne houstnout, snahy o izolaci budou sílit a Okamurovci, Klausové a jim podobní začnou přitápět pod protibruselským kotlem. Znovu vzkypělý nacionalismus by mohl roztrhat Evropu na kusy. To by mohla být v extrémním případě cesta k dalšímu horkému konfliktu v Evropě a do náručí východní despocie.
