Stejně je to kulový...

Po dvou měsících jsem znovu u výtahu potkal svého souseda. Chytil mě za klopu a vypálil první salvu z řady informací. "Tak prej bude zlevnění. Máslo a chleba bude sice dražší, ale lokomotivy, hasičský stříkačky a diamanty zlevní." Krutě se zasmál:

„No, dlouho jsem vás neviděl. Co tomu říkáte?“

 „Jako čemu?“ Tahle dvě slova byla pro něj jako mávnutí černobílým praporkem na Formuli 1.

Vystartoval: „Já mám propisku za deset kaček a píšu s ní stejnej počet let. Ovšem pán prezident má na dvě slova péro za milión! Ježíšmarjá, jedno slovo stojí tolik jak vybavená Fabie. Jeden by se z toho...Nebo ten Čunek. Nikam jinam než zpátky do vlády, že jo? Většina z nás ví, kam by měl jít a určitě není to vláda. Proč neukáže to svoje účetnictví panu Schwarzenbergovi? Dyť je ten Čunek politik okresního formátu, jako byl Dubček. Ten to znal v Blansku, Čunek ve Vsetíně. Ale jedno mu musím přiznat. Rozvířil ten problém s cikánama víc než ta Stehlíková, co je má na starosti. Aspoň se o tom psalo a píše. Já se můžu usmát, když si vzpomenu, jak chtěla vybírat od ministrů po dvaceti tisícovkách, aby těm neplatičům pomohla. Nebo ty barevný auťáky pro policajty. To už je mohli hned namalovat na zeleno a fialovo jak tu knihovnu na Letný, abysme si zvykli. A tramvaje maj dát chodcům přednost? He! Dyž jí babička vstoupí do cesty na Národní u Tesca, tak její tašku a hůl najdou na nábřeží u Slávie. Asi má mít přednost ten, kdo nemůže tak rychle zbrzdit. Já nevím, kdo takový prkotiny furt vymejšlí. Možná ten novej řiditel dopravního podniku. Nejdřív potopil  televizi Primu a teď se hrabe do autobusů. To mě taky nadzvedlo, jak si prej „musí nechat udělat rozbor“ jestli mají ty poslanci platit v tramvaji nebo ne. Když nemá Škromach šestadvacet korun, ať jde pěšky, aspoň zhubne. Stejně na těch rautech v poslední době přibral půl metráku. Anebo ten průšvih s tou česko-irskou zpěvačkou. Pane Bože! Nejdřív jí chtěj dva bonzáci z Týdne všechno překazit, pak je ta porota v Oscarech rozumná a dá jí to a pak se zase v novinách rozčilujou, že jí prezident nepopřál. A ona na to, že se za něj „trochu stydí!“ Co my jsme to za národ blbů! Musím už jít. Chceme se se starou dívat na ten dnešní cirkus na Hradě. Prej ňáky odéesáci nepřijdou a vostatní taky ne. Že prej jejich děti mají prázdniny a papínkové musejí s nima na hory. Nejvíc se bojím tý hradní stráže. Ty maj uniformy jak z operety v karlínským divadle. Tak sbohem. Jdu koupit osm rohlíků. Dřív jsem kupoval deset, ale inflace mně dva ukradla. To víte, důchodci.“

Když viděl, že výtah nefunguje, povzdechl si a scházel dolů po schodech pěšky.