Co si myslíme o emigrantech?

Pojďme zúžit náš výběr na občany bývalé Československé socialistické republiky, kteří opustili tuto zemi po únoru 1948 a potom podruhé po napadení Sovětským svazem a jeho spojenci v srpnu 1968. 

Byli to zbabělci, kteří nechtěli bojovat proti stávajícímu komunistickému režimu? Nebo se obávali, že by museli spolupracovat kvůli bezpečí a budoucnosti své rodiny? Nebo nevěřili, že totalita v této zemi někdy skončí? Anebo odešli jen z pragmatických důvodů, aby si v zahraničí ekonomicky polepšili?

Sakra, to je ale složitá otázka! A proč se někteří z nich po roce 1989 vrátila? Ze sentimentálních důvodů? Protože chtěli tady "utrhnout" co se dalo? Nebo z humanitárních důvodů, kdy nám chtěli zcela nezištně pomoci se stavbou nové demokracie na základě svých zahraničních zkušeností?

A jak jsme je my přijali? S otevřenou náručí, nebo jsme je odmítli? Zaviděli jsme jim jejich úspěchy a majetek nebo jsme je měli za zbabělce, kteří neměli dost odvahy aby tady žili, tak jako my? A mají nám vůbec co říkat, když nezakusili to co my? Mají právo odsuzovat nás, a ty kteří z nás podlehli tlaku a stali se členy KSĆ nebo dokonce spolupracovali s StB?

A co si máme tedy myslet o Milanu Kunderovi, současnému ministru zahraničí, bývalému ministru kultury Pavlu Tigridovi, nebo profesoru Švejcarovi, který dokonce kandiduje na hlavu státu?

Sám nevím a lámu si s tím hlavu. Doufám, že někteří čtenáři těchto blogových stránek vyjádří své názory a já budu mít v této oblasti poněkud jasněji.

Děkuji předem.