Dosavadní „šéf Green dealu“ Frans Timmermans povede levicovou koalici do předčasných parlamentních voleb, které se v Nizozemsku chystají na 22. listopadu.
Aliance nizozemských sociálních demokratů (PvdA) a zelených (a GroenLinks), která je po rozpadu vládní koalice Marka Rutteho podle průzkumů hlavním kandidátem na vítězství, nominovala do svého čela právě Timmermanse. Je proto vysoce pravděpodobné, že odejde z pozice výkonného místopředsedy Evropské komise pro Green deal. Uleví se někomu a můžeme se těšit na korekce v nastoleném směru „dobrovolné bídy“, jíž Timmermansův tým Evropě nalinkoval?
Po jeho odchodu z Bruselu zůstane místo komisaře prázdné a zatím není jasné, koho by Haag mohl do evropských voleb v červnu příštího roku na Timmermansovo nominovat. Ale jeho agenda je pro budoucnost EU klíčová: má na starosti Green deal a jeho cíl stát se prvním klimaticky neutrálním kontinentem do roku 2050. Timmermans je také lídrem mezinárodních klimatických vyjednávání. Předkládá a koordinuje návrhy a strategie, které mají zajistit, že Evropa sníží své emise skleníkových plynů o nejméně 55 % do roku 2030, zvýšíí svou biologickou rozmanitost atd. Timmermans je také odpovědný za zapojení evropských občanů a zainteresovaných stran do akce pro klima a životní prostředí prostřednictvím Evropského klimatického paktu.
Trnem v očích je Frans Timmermans zejména mladším členům EU. Připomeňme si rok 2016, kdy Evropská komise poslala do Varšavy kritické hodnocení stavu právního státu v Polsku. Timmermans byl tehdy komisařem pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv. Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro považoval názor Evropské komise za jednostranný a překroucený. Timmermans také obvinil Polsko z porušování evropských hodnot a hrozil sankcemi.
V roce 2019 kandidoval Timmermans jako spitzenkandidát, volební lídr skupiny Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů, na post předsedy Evropské komise. Jeho kandidaturu tehdy zablokovaly státy visegrádské čtyřky společně s Itálií. Vyčítali arogantní postoje k řešení migrační krize, a právě k reformě ústavního soudu v Polsku a Maďarsku. V roce 2020 představil Timmermans jako výkonný místopředseda Evropské komise pro Evropský zelený plán návrh zákona o klimatu, který má zajistit, že Evropa dosáhne klimatické neutrality do roku 2050. Lze říci, že jeho zaslepený progresivismus za každou cenu z něj udělal nepřítele východní části EU.
Frans Timmermans je nejčastěji kritizován pro svou zelenou politiku. Členské státy EU, které jsou silně závislé na fosilních palivech, jako je Polsko, Maďarsko nebo Česko se staví proti jeho ambiciózním cílům snižování emisí skleníkových plynů a slepou podporou obnovitelných zdrojů energie.
A nejde jen o politiky. Nepřátele si Timmermans získal také mezi zástupci automobilového, leteckého, energetického či ocelářského sektoru. Timmermansova zelená politika totiž radikálně ohrožuje jejich konkurenceschopnost a vytváří nerovné podmínky na mezinárodním trhu. Například německý automobilový průmysl kritizoval Timmermanse za jeho plán zakázat prodej nových vozidel se spalovacím motorem do roku 2035.
Co znamená pravděpodobný odchod zeleného socialisty Timmermanse do čela jedné z členských zemí EU je těžké předvídat. Skýtá však určitou naději pro alespoň zmírnění cílů Green dealu či alespoň jeho zpomalení tak, aby Evropu zcela nezruinoval.
