Stávkující studenti zřejmě pořád nechápou, co se děje

Minulý týden, bez pozornosti médií, proběhla další „stávka za klima“. Požadavky jejích protagonistů zcela ignorují současnou evropskou realitu i priority, které musí vláda řešit.

„Vláda se stále nezavázala k tomu, že by chtěla budovat obnovitelné zdroje a spíše jedná s Polskem o nových plynových infrastrukturách, nových fosilních výstavbách a nemyslí na budoucnost, na ekonomickou krizi,“ řekla reportérům portálu Refresher mluvčí Pátků pro budoucnost Klára Bělíčková. Zároveň jim sdělila, že předpokládá účast asi sta lidí. Její prohlášení vypovídá o dvou podstatných skutečnostech.

Za prvé, vláda si dala za cíl dostat fotovoltaiku na 100 tisíc střech a také, dosažení českého uhelného exitu nejlépe do roku 2033. Deklarovala také, že budoucnost tuzemské energetiky spatřuje v kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů. Což vypadá jako právě to, co mluvčí u vlády postrádá. Ano, chtěla mít jako přechodný zdroj zemní plyn, ale v tom nebyla zdaleka sama. Navíc, jiná cesta k co nejrychlejšímu konci uhlí ani nevede. No a pak začala válka a všechny plány vzaly za své. Protože je nejdřív potřeba zajistit fungování podniků i domácností (proto ta jednání o dodávkách plynu) a teprve pak se dá uvažovat o dekarbonizaci. Prostě košile bližší, než kabát. Což je už většině politiků jasné.

Druhou důležitou skutečností je očekávaný počet demonstrantů: 100. Je takový počet ilustrací nějaké masové vůle? Že se nakonec – podle odhadu redaktorů – na akci sešlo kolem tisícovky lidí, na věci příliš nemění. Protože přes dlouhodobou mediální ofenzívu vykreslující budoucnost v nejtemnějších barvách a uvádějící „klimatickou změnu“ za příčinu kdejakého jevu, se pro účast rozhodlo jen tisíc lidí. Což vážně není moc, když vezmeme v úvahu, že jen v Praze, kde akce proběhla, žije asi jeden a čtvrt milionu obyvatel. Vytýkat v souvislosti s klimatem to, že současná vláda zrušila studentské slevy na jízdném, už mentální zázemí akce jen podtrhuje.

Dojem odtrženosti od reality nevylepšilo ani vystoupení ukrajinské environmentální aktivistky z organizace Ecodia Darye Lazaryevy. „Válka a sucho na Ukrajině mají jedno společné, závislost světa na fosilních palivech. Sponzoruje zabíjení civilistů a ničení klimatu. Náš tým v Ecodii napočítal již asi 200 trestných činů proti životnímu prostředí od začátku ruské agrese. Žádné padlé stromy, ale vyhořelé čerpací stanice, zničené chemické závody a znečištěná sladká voda. Nestačí tyto důsledky změny klimatu a války k tomu, abychom se konečně vzdali fosilních paliv,“ citoval z jejího vystoupení portál.

Realismus do akce nevnesli ani citovaní zástupci politických stran, kteří na akci také dorazili – Pirátů, Zelených či Mladých sociálních demokratů. Jejich kritické názory vůči současné vládě byly obzvlášť pikantní, neboť zástupci jejich mateřské strany se podíleli na předchozí vládě.

Organizátoři akce přečetli také své požadavky, jež mají být zároveň receptem na řešení energetické situace. Jde o již notoricky známé požadavky: nezávislost na fosilních palivech, energetické úspory, rozvoj obnovitelných zdrojů, podporu energetické soběstačnosti komunit a regionů, spravedlivou transformaci a řešení energické chudoby. Nic z toho však nebylo funkčním receptem před válkou a již vůbec jím není po jejím vypuknutí. Přesvědčit se o tom, že aktivistické požadavky, ale i cíle například klimatické konference COP 26 v Glasgowě jsou nesplnitelné, mluví i světově uznávaný profesor Václav Smil. V nich se zaměřuje na uvádění faktů, lidských činností a přírodních zákonů do vzájemných souvislostí. Což je – bohužel – to, co radikální „bojovníci za klima“ nedělají. A halasně nás pak nutí, abychom dělali to, co nedává smysl.