Dva měsíce po takzvaných klimatických aktivistech neštěkl pes. Na dva měsíce ustaly jejich obtěžující partyzánské akce s nesmyslnými požadavky. Nevystřídala je však žádná „covidová“ sbírka, žádná dobrovolnická aktivita. Až nyní.
Vylézt na střechy několika čerpacích stanic v Česku a požadovat konec používání ropy – jaký to má smysl? Jaký to má smysl v době, kdy se evropské země samy postupně a bez adekvátní náhrady odstřihávají od používání uhlí a chtějí se vzájemně donutit k ukončení spalování čehokoli kromě dřeva a „zeleného“ bioplynu? A dobu, než se tohle všechno stane, si některé z nich zpestřují oficiálním vyhlášením termínu zákazu aut s klasickými motory, jako třeba Británie a Francie.
Základním problém všech aktivistických požadavků týkajících se takzvaného klimatu, ve skutečnosti stále starého známého globálního oteplování, je ten, že chtějí splnění ihned, okamžitě, nebo alespoň do roku 2025. Nebo 23, jak to zrovna přijde. Což jsou termíny, které jsou nesplnitelné. Což musí dobře vědět i tihle ekonomičtí diverzanti, kteří se zapřísahají vírou klimatickou nejsvětější. Proto také takové požadavky vznášejí a obhajují. Čím víc se okolo toho diskutuje, tím z jejich pohledu lépe. Protože diskuze se vede v médiích, ze kterých politici získávají dojem, že jde o celonárodní téma, které jim přinese body…
V Česku se takhle systematicky zaměřují zejména na chvaletickou elektrárnu. Protože je jednak uhelná, za druhé patří známému Pavlu Tykačovi a zaručeně ji nikdo nevypne dřív, než skončí její životnost. Čili ideální cíl, který je možné personifikovat s ďáblem emisí. Že je dopad této elektrárny na celkovou emisní bilanci Česka zcela marginální, je přitom jedno. Jde o klasický propagandistický boj.
Ve stejném gardu útočí aktivistické skupiny na české uhelné elektrárny jako celek. To když požadují okamžité odstavení třetiny jejich výkonu, protože jde na vývoz. Což samozřejmě také nikdo neudělá. Ostatně by to ani nedávalo velký smysl, protože tu elektřinu stejně vyrobí někdo jiný, neboť je o ni zájem (a jde snad o systémové řešení, ne?). To je mimochodem snad jediný případ, kdy si troufnou aktivisté vytáhnout proti ČEZu, hlavnímu vlastníkovi tuzemských uhelných elektráren. (Ani žádost o emisní výjimky z jeho strany nevyvolala žádnou velkou bouři odsuzujících reakci…)
Aktivita těchto skupin je v první řadě zaměřená na nesplnitelné požadavky, v konečném důsledku na co největší poškození energetického a ekonomického systému. Protože právě k tomu povede klimatický kvapík, který se snaží protlačit zelená lobby v rámci Evropské unie.
A teď jedna otázka pro politiky. Proč nasloucháte ultimativním požadavkům vyznavačů klimatického kultu? Jejich plány nejsou domyšlené, ale jsou naprosto bezohledné, a když dojde na problém celonárodního rozměru, zalezou a pro společnosti neudělají nic. Pro tu společnost, kterou nutí k tomu, aby zaplatila jejich fantazie, které jsou zatím při zachování základní bezpečnosti nesplnitelné…
