Japonci se klepou strachy, Číňani staví elektrárny

Asi všichni vnímáme Japonsko jako moderní zemi a technologickou velmoc. O to víc zaráží, že se země dostala doslova nad propast, nemá dostatek energie a bojí se blackoutu. Naopak Čína staví elektrárny jak o život.

Japonsko a Čína jsou nepochybně velkými asijskými rivaly. V minulosti spolu země válčily, teď soupeří hlavně ekonomicky. My to tady asi tolik nevnímáme, maximálně občas váháme, jestli si koupíme japonskou, nebo čínskou televizi, abychom si nakonec koupili korejskou.

Určitě bychom ale na otázku, co se nám vybaví, když se řekne Japonsko, odpověděli něco jiného než na stejnou otázku na téma Čína. U Japonska by nás určitě napadla vyspělá a bohatá země, špičkové technologie, někdo by si možná vzpomněl na II. světovou válku, gurmáni na sushi. U Číny bychom asi říkali kung-pao, komunismus, špionáž, padělky, porušování lidských práv, Tibet, Hong-Kong, Tchaj-Wan. Naše vnímání je samozřejmě ovlivněno určitými předsudky, médii, i když vše řečené je určitě pravda.

Jenže, jak to tak bývá, ne celá. Bližší zkoumání by totiž asi bylo zajímavější. Je například jasné, že Čína už je dnes také technologická velmoc, jezdí po ní super rychlovlaky, čínské výrobky už dávno nejsou jen laciné padělky a šunty, ale spousta z nás už dnes běžně používá nejrůznější čínskou elektroniku.

Já se ale chci zaměřit na svou oblíbenou energetiku. V týdnu mě totiž zaujaly dvě zprávy na internetu. Jedna oznamovala, že je Japonsko na pokraji blackoutu, titulek té druhé zněl: Čína loni spustila třikrát více uhelných elektráren než zbytek světa.

V tom prvním se píše, že úplně všechny japonské elektrárny jedou na doraz, ale přestávají stačit spotřebě. A následně se tam řeší, že Japonsko nyní čelí dilematu, jak dosáhnout uhlíkové neutrality. V japonské společnosti prý nepanuje shoda, zda se má zvyšovat podíl jaderných zdrojů, nebo vše vsadit pouze na rozvoj obnovitelných zdrojů, které mají ale své limity.

V tom druhém se píšou jiné věci. Například, že Čína si loni vysloužila pochvalu, když prezident Si Ťin-pchin oznámil, že země chce být do roku 2060 takzvaně uhlíkově neutrální. Ovšem potom se tam píše také, že: Země má v různé fázi vývoje uhelné elektrárny s kapacitou 247 GW. To je více než celková instalovaná kapacita pro výrobu elektřiny v Německu.

Ten obrovský rozdíl v přístupu mi přijde poměrně fascinující. Ale ještě zajímavější bude sledovat, jak to vlastně za pár let dopadne. Já bych si tipnul, že Čína bude pokračovat ve výstavbě uhelných i jiných elektráren, dokud to bude potřebovat. Zkrátka se nebude chtít dostat do situace, kdy nebude mít dostatek elektřiny. Tuto situaci totiž dobře zná, zažívala ji po dlouhá desetiletí.

Japonci byli naopak po dlouhá desetiletí zvyklí na blahobyt. Do toho jim ale přišla katastrofa ve Fukušimě. Nyní se dostali do nezáviděníhodného svěráku ze tří stran. Z té jedné je drtí nedostatek elektřiny a strach z blackoutu, z té druhé strach z dalších zemětřesení, tsunami a tím i ohrožení jaderných elektráren, z té třetí tlak na uhlíkovou neutralitu. Bude zajímavé sledovat, jakou cestou se vydají.

Buď se pustí do Číny a pokusí se ji donutit, aby taky opravdu směřovala k uhlíkové neutralitě. Nebo se raději rozhodne, že se nenechá Čínou předběhnout ve všech technologických disciplínách. K tomu ale bude potřebovat dostatek elektřiny. A začne se chovat pragmaticky.