Jak moc můžou být děti aktivisty?

Kdy je školní stávka správný (nátlakový) prostředek a kdy je to úplná pitomost? Hranice je zřejmě tenčí, než se zdá.

Může stávka ve švédské, nebo australské škole něco změnit na tom, jak moc se v Číně pálí uhlí? Ostatně může na tom něco změnit jakákoli stávka? Kromě stávky v Číně žádná. Jenže to zřejmě nedochází žákům západoevropských škol, kteří se rozhodli vytáhnout do „boje“ proti klimatické změně. Inspirovali se příkladem devítileté (!) Švédky s Aspergerovým syndromem Grety Thunbergové, která jako nástroj svého snažení zvolila také stávku.

Podle toho, co píše Daniel Kaiser z časopisu Echo24 (viz článek), stávkovala dívka tři týdny permanentně, až do současnosti pak stávkuje každý pátek. Spolu s ní pak další stovky, nebo tisíce žáků v dalších evropských zemích. K hnutí „Fridaysforfuture“, jak se páteční aktivita žáků a studentů nazývá, se přihlásily třídy ze škol ve Švédsku, Německu a Belgii, ale také v Kanadě i Austrálii. V Bruselu se na jednu takovou páteční demonstraci stávkujícího studentstva dostavilo 12,5 tisíce žáků. Někteří politici samozřejmě angažované žactvo opěvují.

Jenže se zapomíná na dvě věci.

Za prvé se nikdo nezabývá tím, zda je v tomto případě stávka smysluplnou formou vyjádření názoru. Myslím, že stávka studentů středních a vysokých škol měla smysl v listopadu 1989, kdy to byla součást širokého odporu proti komunistům. Stávky studentů mají jistě smysl i v případě odporu proti konkrétnímu vedení školy, měla by jej i v případě odporu proti nějakému ministrovi školství. Cíl je jasný, po jeho splnění se jde zpátky do lavic. Při jeho nesplnění nakonec také, protože se nejspíš dosáhne alespoň něčeho. To si dovedu představit.

Ale usilovat školním stávkováním o to, aby se na světě nezvýšila teplota? Skleníkové plyny si z těch stávek dělají asi tolik, jako vlády, které používají zdravý rozum. Protože kdyby existovalo rychlé, dostupné a bezpečné řešení náhrady fosilních paliv, tak by se mu bránil asi jen blázen. Jenže pro většinu zemí, i když v zásadě jsou pro čistou energetiku, to tak jednoduché není. A pak je ještě na světě dost zemí, kterým je nějaká čistá energetika, nebo snižování emisí úplně ukradené. Ony prostě chtějí teď hned hospodářský růst a pro ně jsou fosilní paliva tím nejrychlejším řešením. Takže tady je každá školní stávka pitomost. Opakovaná i pravidelná jsou opakovaná a pravidelná pitomost.

Za druhé si nikdo z opěvovatelů studentstva, angažovaného v takzvaném boji proti klimatické změně, zřejmě již nepamatuje svá školní léta. Jinak by jim muselo dojít, že opakované páteční stávky nejsou nic jiného, než tolerované záškoláctví. Jestli odpadne matika, anglina, chemie a ještě pár dalších hodin, to je přeci důvod ke stávce par excelence! Žák se prostě rád uleje, když se ulejou všichni a nehrozí z toho tedy žádné extra dohánění, ale především žádný trest!

Kolik by se z dotčených škol, nebo angažovaných tříd asi sešlo uvědomělých žáků na demošce, která by začínala třeba v pátek ve tři odpoledne?