Tragický osud již prakticky vyhubeného tuňáka obecného je „Grínpísákům“ dávno úplně ukradený. Ty české ovšem nezajímá ani to, že voda mizí z Česka.
Nadále vedou fanatickou křížovou válku proti uhelným elektrárnám, za které Česko ani Evropa nemá náhradu. Tuňák by se dal pochopit, protože moře je daleko a dá se bez něj žít (tedy bez tuňáka). Snad. Ale jak to, že jim je jedno, že nebude v jejich vlasti voda?
Co je větší problém? Že mapa vodních zásob v Česku má skoro všechny barvy písku, značící, že je v půdě málo vody? Nebo že některé české uhelné elektrárny budou mít nějakou dobu výjimku na množství vypouštěných emisí? Zkusme na to přijít.
Je pravda, že uhlí dříve či později v Evropě skončí? Je pravda, že elektrárny už za sebou mají jednu velkou ekologizaci a tedy se podstatně snížilo jejich znečišťování ovzduší? Je pravda, že největším znečišťovatelem ovzduší jsou v Česku – s velkým náskokem – lokální topeniště, tedy primárně domácnosti? Jestli je odpověď na všechny předcházející odpovědi ano, je tak nezbytně důležité, aby se kouř z komínů elektráren vyčistil ještě o malý kousek, jak za to teď lobuje Zelený mír a levicová většina novinářů?
Co si o tom myslí Češi? To, že akce ekofašistů nepřitahují masovou pozornost veřejnosti, ještě nemusí nutně znamenat, že tohle téma už lidé nepovažují za prioritní. Ale také může. A podle toho, kolik návštěvníků jejich akce dlouhodobě mají, je to však dost pravděpodobné. Takže jednoznačnou odpověď na to, co veřejnost zajímá, nebo nezajímá, nezjistíme a nemůžeme ji tak v hledání odpovědi nijak zohlednit. Musíme na to jinak.
Co se za posledních 30 let děje s ovzduším a s vodou v Česku? Oboje má znatelně lepší kvalitu, než za bolševického režimu. Vzduch už se dá leckdy dýchat i v Ostravě a voda v řekách už obvykle na první neodrazuje od toho, aby se jí člověk dotknul. Díky podstatnému zpřísnění norem a kontrole jejich dodržování. Bez toho by to samozřejmě nebylo. Jenže dál už se situace se vzduchem a vodou dost liší.
Vzduchu máme pořád dost, v Evropě zatím v přijatelné kvalitě. Jeho hlavní znečišťovatelé jsou už mimo kontinent (a činí se o to víc). Ano, počasí se docela zbláznilo, o něco se zvýšily teploty…a je jasné, že člověk tomu nepomáhá. Zároveň je zřejmé, že klimatické změny se děly i v minulosti, když k nim člověk ještě nebyl schopen jakkoli přispět.
Vody je globálně dost, ale jen té slané. Se sladkou je problém už dlouho, ale jinde, než v Evropě. Jenže najednou jsme začali mít problém s nedostatkem vody přímo doma v Česku. Z nebe jí padá pořád relativně dost, ale nestihne se vsáknout do země. Bez užitku odteče do okolních zemí. A v podzemí tak vody stále ubývá. To, že stát dá peníze na hledání podzemních zdrojů je jen vytloukání klínu klínem. Protože to co z nově nalezených zdrojů vyčerpáme, se do nich nestihne doplňovat. A program „Dešťovka“ na jímání dešťové vody situaci nespasí. Ale ukazuje směr. Přestat plýtvat.
Využít dešťovou vodu, která stéká bez užitku z domů do kanálů ve městech a vesnicích, to je rozumné. Využít znovu vodu z praček a z mytí rukou, třeba ke splachování, to je také správné. Ale jsou to drobné krůčky.
Nesmí se proto čekat ani s velkými kroky. Přestat narovnávat toky, nechávat vodu rozlévat do krajiny, podporovat všechny přírodní a umělé možnosti, jak vodu v krajině zadržet: meze, remízky, vhodné plodiny, lesy, rybníky, nádrže… A snížit vodní náročnost průmyslu, který je největším odběratelem vody v republice. Protože jinak ji budeme mít na příděl.
Je tohle všechno pro Greenpeace málo mírové? Málo ekologické? Málo zelené? Nebo je v tom jen málo peněz? Být příznivcem konspiračních teorií, vsadím si na ty peníze. A i když jejich příznivcem nejsem, nemůžu pochopit, proč alespoň část energie, věnované uhlí, tihle ekologisté nevěnují péči o to, aby byla v Česku pitná voda. Vy ano?
