Prý se nám v Praze jezdí dobře, máme přeci "ten" tunel, který vyřešil mávnutím kouzelného proutku každodenní zácpy a kdo si ztěžuje je zpovykaný.
Bývaly ulice, které byly plné aut od rána do večera. Byly široké, dvouproudé, chodníky na šest kočárků vedle sebe. V barácích kolem bydleli lidé, kteří si na provoz zvykli a nijak extra neremcali. Bydleli totiž ve státních bytech s komickým nájmem.
Dokud se nájem držel na netržních hodnotách byl klid. Jenomže po uvolnění nájmů a především po masivním rozprodávání (rozuměj rozkradení) těchto bytů, se změnila struktura nájemních obyvatel a začaly se dít divné věci.
Nastěhovaly se lidé, kteří mnohem více vydělávaly a také mnohem více platili. A začali mít vysoké nároky na prostředí kolem sebe. Nechtěli mít pod okny desetitisíce aut denně, nechtěli jezdit v zácpách, chtěli mít klid.
Začali chodit pravidelně k volbám a do politických výšin se díky jejich hlasům dostali nejrůznější spolky klidného žití a spokojených občanů. Začaly se objevovat cyklostezky, báječné lavičky, květináče a počalo víkendové uzavírání některých ulic za účelem sousedských párty akcí.
Následovalo ořezávání průjezdnosti postupným ubýváním jízdních pruhů a stavěním nesmyslných semaforů, které jako jediné v Evropě svítí červeně i ve dvě ráno v noci.
Výsledek se dostavil záhy v podobě totálního kolapsu při jakémkoliv problému kolem onoho zázračného tunelového komplexu. Policisté si totiž nelámou hlavu s tím, že mimo tunel se ty auta už prostě nikam nevejdou (máme prázdné cyklostezky) a raději ho v těch nejexponovanějších časech zavřou a řidiči poraď si sám.
Jako třešnička na absurdním dortu působí aktivita "obyvatel" Bohnic a Čimic, kteří protestují proti zavedení tramvajového provozu na jejich sídliště a tvrdošíjně chtějí moderní dopravu v podobě autobusů (vidíte dobře) na baterky (taky vidíte dobře).
