Ekologická otázka: Uhlí, nebo bambus?

Prodej bambusových zubních kartáčků v českých obchodech na otázku z titulku přináší docela zajímavou odpověď. Ovšem pravděpodobně jinou, než čekáte.

Úplně přesně jde v dnešním případě o rozhodnutí, zda je pro planetu lepší používat plastové, nebo dřevěné zubní kartáčky. Přeneseně jde pak o to, jestli při panikářském brojení proti skleníkovým plynům nenahrazujeme překotně spalování uhlí něčím, čeho se budeme stejně překotně zbavovat už za pár let, protože je to jedovaté, skleníkové, nebo nějak jinak škodlivé lidské existenci.

V sobotu jsem si koupil nový zubní kartáček. Upoutal mě tím, že vypadal jako ze dřeva. Jaké však bylo mé překvapení, když se po vybalení ukázalo, že je vážně dřevěný! Moje první reakce byla potěšená. Plastů máme všude dost a dost, takže si s chutí budu čistit chrup dřevem. Pravda, s umělými štětinkami, ale nač být hnidopich, že? A pak jsem si přečetl cedulku na zadní straně plastového obalu nového kartáčku:

„WooBamboo jedinečný eco zubní kartáček. Každoročně skončí na světových skládkách miliardy zubních kartáčků. Díky Tobě nebude tento kartáček jedním z nich. Zubní kartáček WooBamboo má rukojeť vyrobenou z biologicky rozložitelného, udržitelně rostoucího bambusu, který navíc pandy nejedí – je panda friendly. WooBamboo nevyrábí pouze výrobky šetrné k životnímu prostředí. WooBamboo pomáhá lidem k tomu, aby byli k životnímu prostředí šetrní,“ psalo se tam. Pecka, co říkáte?

Z Číny, odkud kartáček pochází, se do Tichého oceánu valí čínskými řekami miliardy kusů plastů, se kterými si nikdo neví rady. K nám do Česka, které si i v evropském porovnání stojí ve třídění odpadů docela pěkně, si dovážíme kartáčky z čínského bambusu, zabaleného zase v plastu. Proboha proč? Protože jsou „panda friendly“? Někoho v Evropě zajímá, jestli mají pandy dost bambusu? Nás by spíš zajímalo, kolik Číňanů už začalo třídit odpad, ne? My už ho třídíme, jen to sviští…

No a tím jsme u toho uhlí. My, tedy státy, které jsou členy EU, jsme velmi rozumně začali omezovat emise z pálení uhlí v elektrárnách a teplárnách. Pravda, v současnosti už ta nařízení poněkud odporují technologickým a finančním možnostem a tedy zdravému rozumu. Ale to nic nemění na tom, že omezit čmoud je úplně správně! Jen je potřeba, než zakážeme čmoudit úplně, najít něco, čím to čmoudění nahradíme tak, aby to fakt fungovalo, což se nám momentálně jaksi nedaří.

Ne tak v daleké Číně. Ta aby ve všech směrech ukojila své velmocenské ambice, staví či chce začít stavět tolik uhelných elektráren, kolik jich přibližně má celá EU dohromady. (Správně jde o instalovaný výkon, ale nechci zbytečně komplikovat čtení laikům.) Čili na nějaké omezování čmoudění úplně kašle. Stejně, jako kašle na třídění odpadu, na zákaz výroby freonů, na čistotu vody, půdy, vzduchu, zkrátka na všechno, co v EU už roky patří k základům bontonu. Vzhledem k tomu, že v té dálněvýchodní říši žije více než dvojnásobek lidí, než v EU, je asi každému jasné, čí přístup nechá na planetě větší stopu…

Takže jsem u poslední otázky. Jak dlouho ještě bude trvat stav, kdy se úžasně ekologicky dováží přes půlku světa bambusové kartáčky na zuby a párátka, zabalená pěkně v plastu? Jak dlouho se za ekologické, tedy prospěšné pro životní prostředí budou vydávat věci, jako je masová výroba jedovatých baterií do automobilů, nebo jedovatých solárních panelů? Jak dlouho ještě bude trvat, než se v oblasti životního prostředí (samozřejmě včetně záležitostí klimatu), začne používat skutečný rozum? Než se začnou hledat skutečně bezpečná a funkční řešení, u kterých se promyslí nejen okamžitý efekt (třeba vážně snížení emisí CO2), ale také slabá místa zvolené technologie i to, zda ji vůbec umíme ekologicky zlikvidovat. Prý je to už aktuální u desítek tisíc německých větrných elektráren. Ale možná ty jejich listy z umělých materiálů vyvezeme do Číny, aby tam s nimi něco ekologického provedli. Třeba z nich vyrobili 100% recyklovaná párátka a zubní kartáčky pro Evropu?