Špatná komunikace, věrohodně nezodpovězené otázky a ideologický přístup jsou společnými jmenovateli největších témat současnosti. Ke škodě všech. I toho klimatu.
„Boj proti covidu“ a „boj proti klimatické změně“ probíhají podle podobných not. Tou nejdůležitější je prohlášení něčeho za pravdu, o které je nejdříve neslušné a později nemožné diskutovat. Zpochybňovat ji a klást otázky. V případě covidu se tak z veřejné a mediální diskuze odstranilo například téma léčby jinde, než na jednotce intenzivní péče. V případě klimatu, respektive oxidu uhličitého se odstranilo například to, zda lidstvo vůbec má technologie, které mu umožní se obejít bez uhlí, plynu, ropy a jádra, jak rezolutně požadují úředníci a poslanci v Bruselu.
Reálně to znamená, že u obou témat je velká skupina lidí, která na své otázky nenachází důvěryhodné odpovědi. Proto rozhodnutí politiků zpochybňují, odmítají, nebo proti nim přímo vystupují. U čínské chřipky je tento vývoj velmi viditelný, mediálně sledovaný a oficiální místa proti němu více či méně důrazně vystupují. Jde přitom o téma, kterému ve skutečnosti rozumí jen velmi málo lidí, kteří se navíc v názorech neshodnou. Možná by se jim to, při otevřené diskuzi podařilo. Taková diskuze však neprobíhá. O to větší prostor pro pochybnosti se samozřejmě otevírá.
V případě „klimatického boje“, jež v členských státech EU aktuálně reprezentuje plán Green Deal a jeho navazující směrnice, jako je soubor opatření Fit for 55, je situace ještě zamotanější. Ač média tvrdí něco jiného, není obecná vědecká shoda na tom, zda oxid uhličitý produkovaný lidmi skutečně způsobuje nějaké změny klimatu (dříve se říkalo srozumitelněji globální oteplování). To se jen jiné názory nedostanou do médií. Souběžně se však v prostoru EU řeší, jak tomuto jevu zabránit. Tedy jak zastavit oteplování celé planety (když se o to – navíc – reálně snaží jen státy v EU). Řešením má být zmíněný plán Green Deal, jehož základní pilíř, tedy kompletní přechod na obnovitelné zdroje, čili vítr a slunce, zpochybňují ti nejpovolanější: energetici.
Ti nepolemizují o vlivu oxidu uhličitého. Oni říkají jen to, čemu rozumí. Že podle Green Dealu se to prostě udělat nedá. Rozhodně ne do roku 2050. Bude o tom někdy někdo z Bruselu ochoten opravdu diskutovat? A budou to vyžadovat – což by měli – premiéři či prezidenti v Evropské radě?
