Buď, anebo blackout

Je čas panikařit, musíme jednat okamžitě, jsme v situaci, že je to buď, anebo, hřímá často Greta Thunbergová či její následovníci. Problém je, že ono anebo je zatím stále blackout, který teď Evropa odvrátila v hodině dvanácté.

Pokud jste náhodou nezaznamenali, o co šlo, tak ve stručnosti: Kvůli silnému poklesu frekvence v elektrické přenosové soustavě hrozil v pátek Evropě masivní výpadek dodávek elektřiny, takzvaný blackout. Jednalo se o nejzávažnější incident v evropské přenosové soustavě za posledních 14 let. Problém zpsůobil podle ředitele rakouské společnosti Wien Energie rozvoj obnovitelné energie, s nímž souvisí kolísání ve výrobě elektřiny v závislosti na slunečním svitu či na větru. Situaci pomohly zvládnout jaderné a uhelné elektrárny.

Zmíněná Greta Thunbergová neustále opakuje: Poslouchejte vědce. Škoda, že už nedodává, abychom poslouchali i odborníky. Ti totiž často varují, že zatím nelze vyslyšet výzvy Grety, stávkujících studentů či různých aktivistů, kteří by chtěli okamžitě vypnout zejména uhelné elektrárny.

Stále totiž neexistují technologie, které by vyřešily nestabilitu obnovitelných zdrojů. Ty jsou zkrátka závislé na počasí. Například nyní v zimě jsou fotovoltaické i větrné elektrárny prakticky nefunkční, či pracují ve velmi omezeném režimu. Elektřinu ale potřebujeme neustále, stejně jako je nutné neustále udržovat stabilitu sítě.

To jsou prostá fakta. Bohužel se najdou lidé, kteří je nechtějí poslouchat, nebo jim nechtějí věřit. Možná jim popsaný skoroblackout otevře oči. Měl by, protože opravdový blackout by byla nesmyslně krutá lekce.

Myslím, že si vůbec neumíme přestavit, co by se dělo, kdyby blackout opravdu nastal. Nejspíš až v tu chvíli by nám došlo, jak jsme na elektřině závislí. Zejména ve městech by nastal nejspíš doslova a do písmene masakr už na silnicích, kdyby přestaly fungovat například semafory.

Nevím přesně, které všechny budovy musí být vybaveny záložními zdroji ve formě naftových generátorů, ani jak dlouho by s nimi vystačily. Stejně tak nevím přesně, jak dlouho by po blackoutu trvalo, než by se síť povedlo vrátit zpátky do provozuschopného stavu.

A já to vlastně nechci vědět. Nechci se kromě covidu a řady dalších věcí obávat ještě blackoutu. Zejména když nemusím. Stačí, aby politici přestali poslouchat hysterickou Gretu a spol. a místo ní skutečně naslouchali vědcům a odborníkům. Ti by jim nepochybně řekli, že je skutečně správné snižovat emise, ale zároveň přitom postupovat tak, abychom sami sebe neohrožovali mnohem víc.