Angela Merkelová byla mnoho let německou kancléř a jednou z nejvýznamnějších postav světové politiky. Byla mimořádně vlivná a mnohými i uznávaná. Ale vsadím boty, že jednou bude v učebnicích vykreslována velmi negativně.
A to minimálně ze dvou důvodů. Tím prvním bude nesmyslné otevření stavidel nelegální migrace. Už nikdo Merkelové neodpáře heslo: Wir schaffen das (Zvládneme to), kterou lze dnes považovat za symbol masové a ve většině případů nelegální migrace do Evropy. Tato migrace už přinesla jak utrpení tisíců migrantů včetně dětí, kteří umírají na mořích, živoří v různých táborech a jsou odíráni o veškerý svůj majetek pašeráckými gangy, tak i velký problém řadě evropských zemí, ve kterých jsou nyní statisíce migrantů, mnozí z nich bez dokladů, mnozí z nich bez ochoty či schopnosti přizpůsobit se evropskému způsobu života a zvyklostem, k nimž patří vedle práv také povinnosti v čele s dodržováním zákonů. Mnozí z nich si zároveň vůbec neuvědomují či dokonce přímo odmítají heslo „bez práce nejsou koláče“. Namísto toho uvěřili slibům pašeráků, že v Evropě létají pečení holubi přímo do pusy. Zkaženou třešinkou na dortu jsou potom kriminální projevy různého druhu. To vše znamená pro Evropu obrovský ekonomický i bezpečnostní problém. Jestli ho zvládneme (schaffen wir das?) je ve hvězdách.
Aby toho nebylo málo, tak má Angela Merkelová významnou „zásluhu“ i na dalším průšvihu, který nyní zažíváme. Byl totiž právě tlak Německa pod vedením Merkelové (samozřejmě nesmíme zapomínat také na jejího předchůdce Gerharda Schrödera, který dnes sedí v orgánech Gazpromu), který dohnal Evropu do významné závislosti na ruském zemním plynu. Merkelová byla dlouhá léta hybnou silou nejen německé Energiwende, tedy transformace energetiky, ale i evropského tlaku na totéž. Bohulibým cílem bylo snižování emisí CO2 a výstavba obnovitelných zdrojů energie. K tomu sice dochází, jenže se ukazuje, že to nestačí. OZE hlavně v zimě vyrábějí málo. A protože se zároveň odstavují jaderné a uhelné elektrárny, neustále roste role zemního plynu. Většina ho přitom do Evropy proudí z Ruska.
Dnes jsme v situaci, kdy je plyn extrémně drahý, ruku v ruce s tím prudce stouply i ceny elektřiny. Rusko právě teď zabírá další a další území Ukrajiny. A Evropa sice mluví o sankcích, ale současně musí velmi pečlivě vážit, kam až lze zajít, protože se bez ruského plynu zkrátka nedokážeme obejít.
Je třeba říct nahlas, že velkou část viny na tom nese Angela Merkelová, byť si samozřejmě uvědomuju, že celkové okolnosti jsou pochopitelně mnohem složitější. Ale kancléřka byla zkrátka ona, její vláda prosadila odklon od jádra i od uhlí, její vláda spolupracovala s Putinem na výstavbě plynovodu Nord Stream 2, její vláda se kroutila jako podrážděný had, když byla upozorňována na rizika.
Nejsem, ani nemůžu být soudcem Angely Merkelové. Soudit ji bude historie, pokud ji teda nepředběhne třeba německá či evropská justice. Ale svůj názor naštěstí vyslovit můžu. A ten zní, že to Merkelová nezvládla. Bohužel to za ní odnášíme my všichni.
Snad ještě není úplně pozdě vše zvrátit. Česká republika zatím velký přechod na plyn ve výrobě elektřiny a tepla teprve plánuje. Nyní už snad ale kromě plynařských lobbistů všichni vidí, že je to sázka na katastrofální kartu.
