Rozpolcený mýtus střední Evropy

Na diskusích o společných zájmech „naší střední Evropy“ se ukazuje, jak blbě se u nás učí dějepis, aneb trnitá cesta od špatného Rakouska-Uherska k ještě horšímu Rakousku-Uhersku.

Zdeněk Koudelka z Masarykovy univerzity píše (Glosa, str. 9, MLADÁ FRONTA DNES, 15.07.2024), že se máme stát svébytnou střední Evropou bez závislosti na USA, či Bruselu. Vyzdvihuje „realistický přístup“ Viktora Orbána a Roberta Fica vůči Rusko-ukrajinské válce.

Jsem si vědom, že se Rusko-ukrajinská válka nevyvíjí dobře, a to především proto, že celá Asie nějaké sankce ignoruje a vesele obchoduje s Ruskem dál a my to nemůžeme nijak změnit. My dokonce ani nedokážeme vyrobit včas dostatek zbraní pro vlastní potřebu, máme větší deficity než Rusko, ale jakékoli omezování sociálních dávek hrozí vyvolat bouře v ulicích a stávku úplně všech od sedláků přes lékaře, učitele, soudce i matky samoživitelky.

Ano, je pravda, že se k nám velké státy chovají poněkud přezíravě, ale není to spíše jen prkotina, dokumentující naši reálnou pozici ve světě?

Co to ale je ta svébytná střední Evropa?

1. Pokud o její sjednocení už tu byl. V letech 1795-1918 převážnou část střední Evropy ovládalo rakouské mocnářství, zbytek si dělilo Německo a Rusko. Chceme tedy vybudovat nové Rakousko, tentokrát jen z Polska, Slovenska, Česka a Maďarska? Ale vždyť tyto země jsou velmi rozdílné. Stávajícím slovenským, ani maďarským elitám by obsazení celé Ukrajiny Ruskem nevadilo. Naopak. Dostali by se k levným ruským surovinám a jistě by se jim Putin nějak odvděčil. Rusko nemusí Maďasko, ani Slovensko obsazovat. Stačí, když z nich budou satelity jako před rokem 1989. Lidé to ani moc nepoznají. Jedině, kdyby se tyto státy chtěly chovat jinak, Rusko by zasáhlo.

Slovensko zdůrazňuje etnickou notu, „že se vraždí Slované navzájem“. Stávající slovenské elitě by nevadilo, kdybychom se sešli pod ruským dubiskem. Hlavně, že jsme bratři, prosperita a svoboda možná přijdou později.

Polsko si prohru Ukrajiny zcela jistě nepřeje. A satelitem už vůbec být nechce. Chce být lokální velmocí.

Češi nevědí přesně. Ti chtějí hlavně klid.

2. Máme tedy usilovat o nové uskupení ve střední Evropě? Součástí střední Evropy je i Rakousko a zcela dominantní roli ve střední Evropě hraje Německo. Chceme tedy obnovit to, co zamýšlelo vilémovské Německo pod pojmem Zentraleuropa? Germanizovaná. To jistě Koudelka nemyslí. Situace s příliš velkým Německem na to, aby byl jen jedním ze středoveroopským státem, a příliš malým na to, aby bylo vládcem střední Evropy, tu je od 8. století, tj, od příchodu Maďarů. Etnické poměry se od té doby příliš nezměnily, odmyslíme-li si vyhnání 14 milionů Němců z východu Evropy, což jen dále zvýšilo „německý rozpor“. Nám je rozhodně bližší Rakousko než Maďarsko. O Rakousku ale Koudelka nehovoří. Navíc hovoří zcela mimo, když říká, že „svébytná střední Evropa vzkvétala tehdy, když jí mocensky nikdo nepanoval“. Kdy to bylo? Po stěhování národů se ustavila Franská říše, která postupně pronikla až k řece Moravě. ve středověku byla většina střední Evropy součástí Římské říše národa německého, poté rakouské říše, po roce 1918 do roku 1938 jsme rozhodně nevzkvétali, ani nebyli tak úplně bez pánů, protože velké části průmyslu ovládali Francouzi, pak nacisté a od roku 1945 už jsem byli v ruské říši. Má snad Koudelka na mysli krátké období od roku 1989 do vstupu do EU 2004. Nu ano, to byla gründerská doba, ale jen historickou souhrou náhod.

3. Úplná germanizace střední Evropy se nepodařila. Kdyby centralizace proběhla u nás jako ve Francii, tak hovoříme všichni od Hamburgu až po Bukovinu německy a žádný problém s rozpolcenou střední Evropou by nenastal. To už se ale nikdy nestane a my zůstaneme nadále různými státy.

4. Mám-li se ale rozhodovat, jestli budu poslouchat pokyny z Bruselu, Washingtonu nebo Moskvy, je pro mě Brusel jasná volba. Hašteření lokálních pašů Orbána, Fica, Kaczynského a Babiše (a nově i rakouských Svobodných!) jistě není dobrou vizí.