Povodeň 2024 Krnov (Jgf)

Volali mi ze zahraničí. Slyšeli, že Krnov je z 80% pod vodou, ale fotografií tady moc není. Tak jako postižený přispěji. A poučení: Mýlit se je lidské, setrvávat v omylu je osudné, aneb kdo za to může?

Většina nás zažila povodeň v roce 1997. Odvezli jsem auta na vyvýšená místa, vyklidili spodní regály ve sklepech, někde se na kritická místa rozmístily pytle s pískem. Nakoupit se měla pitná voda, konzervy, trvanlivé pečivo, svítilny a baterie. Musí se počítat s tím, že nepůjde proud a nepoteče ani užitková voda na splachování a mytí. Nabít se měly telefony a powerbanky.

V sobotu 15. září sice byly obě řeky (Opava a Opavice) na třetím stupni, ale chyběl necelý půlmetr do vylití. Navíc svítilo slunce.

Hlášeni o záplavové vlně znělo městem už v pátek večer. Zdálo se, že nejhorší je za námi. Po poledni ale začala voda přitékat ze všech stran a během 2 hodin zaplavila takřka celé město.

Krnov, na rozdíl třeba od Opavy, leží prakticky celý v jedné rovině (s výjimkou Kostelce a úbočí Cvilína).

Mokrý živel se dostal úplně všude.

Do elektrorozvodny protekla voda. Vypnuli proud. Vodárna čerpající vodu z podzemního rezervoáru těsně vedle řeky, musela zastavit rozvod vody. Zmizel signál pro internet a telefon fungoval jen tu a tam.

Po setmění je ve městě úplná tma. Na to člověk není zvyklý. Psa jsem musel přenést přes několik kaluží. Vůbec jsem neviděl, čím procházíme. Jakmile voda začne klesat, na mnoha místech je 30centimetrová vrstva bláta.

Po třech dnes už nemám žádné suché boty, ani kalhoty. Volím z těch mokrých ty nejsušší. Na odstraňování bahna z oblečení a bot už jsem rezignoval.

Na mnoha místech stále voda zůstává. Všechno, co bylo v garáži a na zahrádce pod čarou ponoru, se prostě vyhodí. Lidé procházejí městem, viditelně zdrceni. Radnice zřídila místo pro nabíjení telefonů. Cukrárna na náměstí rozdává zákusky zdarma, aby je nemusela vyhodit. Do okolních vesnic se rozváží balená voda a trvanlivá strava. Hasiči a vodárny rozmísťují po městě cisterny s pitnou vodou. Není úplně jasné, kdy a kde voda bude. Občas musím obejít s kanystry několik stanovišť. Po třech dnech už teplota ve vypnuté ledničce stoupla natolik, že je třeba spoustu jídla vyházet.

Nemáme internet, ani televizi. A mám čas přemýšlet:

1) V historickém centru města žádná voda nestojí. Přitekla a zase odtekla. Obyvatelé (shodou okolností převážně Němci) po staletí přizpůsobovali stavby tak, aby povodně (ty tu jistě byly po tisíciletí) způsobily co nejméně škod. Na stavbu přehrad neměli technické předpoklady. tak se bránili takto. Z balkonu se dívám na evangelický kostel, postavený kolem roku 1900. Je na nenápadné vyvýšenině a voda se mu vyhnula.

Zaplavené zůstávají panelová sídliště, kolonie rodinných domků po roce 1945, „socialistické“ zahrádkářské kolonie a bez výjimky všechna shopping centra Kaufland, Lidl, Albert, Billa i vietnamská prodejna. Otevřen zůstal dřevěný stánek u hřbitova. Ten se zbaví svíček, konzerv a všech nápojů.

2) Už po povodni v roce 1903 vznikl plán na stavbu záchytné přehrady v Neu Erbersdorfu (ano, to jsou to Nové Heřmínovy, které bojovaly 20 let úspěšně proti vybudování přehrady. Nové Heřmínovy nechtěly, aby se zatopily některé domy. Mně připadá naprosto směšné zachraňovat několik domů. Stačí vyjít kousek nad Nové Heřmínovy a procházet se okresem Bruntál, kde po vystěhování Němců zanikly tisíce usedlostí a celé části vesnic).

Od roku 1903 byly nejméně čtyři velké povodně. My jsme většinou zažili tu v roce 1997. Dobře jsme věděli, že povodeň jednou přijde znovu. Postavené poldery nestačily.

Pravda, pojistili jsme se, ale mohli jsme udělat víc. Buď postavit přehradu nebo se odstěhovat na bezpečnější místa. Do jisté míry je to tedy i naše vina.