Kde je nějaký Evropan?

Málokdo dnes už zná tu scénu ze 4. dílu „Osudů dobrého vojáka Švejka“, kdy Rusové marně hledali mezi zajatci nějakého Rakušana. Stejně tak my dnes nemůžeme najít nějakého Evropana.

Čtrvtý díl „Švejka“ už nenapsal Hašek, ale Karel Vaněk (1887-1933). Ve zmíněné scéně se Švejk ocitá v ruském zajetí. Rusové se snaží zajatce nějak roztřídit a ptají se, kdo je jaké národnosti. Tak se vyčlení Němci, Češi, Maďaři, Poláci z Haliče, Slovinci a Chorvati z Dalmácie a extra jsou Židé. Když Rusové zajatce vyzvou, ať se přihlásí, kdo je Rakušan, nepřihlásí se nikdo, jen Švejk.

Když se zeptáte průměrného Thajce nebo Balijce, jaké státy zná z Evropy, nejprve se dlouze zamyslí, a pak řekne: „Paříž“. Daleko od Evropy se člověk cítí jako Evropan. Dokonce jsem slyšel: „Ty jsi z Evropy, a tak tam musíte mít evropský dolar, to „Euro“, ne?“ Tady v Evropě se k evropanství ale nikdo nehlásí, dokonce je to předmětem posměchu.

Nynější krizové schůzky svolává francouzský prezident. Hraje si na to, že Francie je velmoc. Přizve ještě Spojení království a Německo a do sálu se zařadí ostatní maličké země. Nenechme se ale mýlit: I největší evropský země (pomineme-li, že geograficky patří k Evropě i Rusko, ale opravdu už jen geograficky) Německo je maličké. Indonésie je čtyřikrát větší, větší je i Vietnam, Filipíny nebo Thajsko, a přesto si žádná z těchto zemí včetně Japonska a Korei (jižní Korejci své zemi neříkají Jižní Korea, ale pouze Korea) nehraje na světovou velmoc. Ano, třetina Afriky pooužívá francouzštinu jako dorozumívací jazyk a stovky milionů Latinoameričanů hovoří kastilským dialektem španělštiny, ale velmoci už v EU nemáme.

Je chybou, pokud za Evropu nehovoří evropská instituce, ale za Trumpem jedou britský premiér a francouzský prezident. Pokud si větší evropské země nevzdají další části suverenity, pokud si nepřestaneme hrát na národní obrození a provozovat 30 maličkých armád, neotevřeme skutečný trh práce a kapitálu, nezharmonizujeme daně a sociální výdaje a neutvoříme společnou ochranu vnějších hranic a nebudeme trvat na tom, že sice za Trumpem pojedou předsedové vlád, ale delegaci povede Evropský unie, naše roztříštěnost způsobí naši slabost a my budeme na odpis nejen ekonomicky, ale politicky. Na to dojelo i Rakousko-Uhersko a dobře víme, k čemu přispěl jeho rozpad.