Každý vyšší státní úředník by měl povinně rok žít jako osoba samostatně výdělečně činná

Našemu státnímu aparátu chybí schopnost pracovat efektivně a bez zbytečných výkonů. Místo drahých veřejných programů je efektivnější opužívat bankovní identitu? Na co máme několik různých evidencí a ty spolu nekomunikují?

Od 1. července 2024 musí být evidovány všechny dohody o provedení práce na správě sociálního zabezpečení. Ke mzdám za červenec jsme tedy odeslali i Přehled příjmů z dohod o provedení práce. Jedna osoba nám pomáhala jeden den za 1.200.- Kč a druhá dva dny na projektu za 1.800,- Kč. Tyto osoby se musejí přihlásit a současně odhlásit. Nestačí, že sociální správa vidí tyto osoby na tom „Přehledu příjmů“. Když jsem se ptal na online informacích ČSSZ, nejprve jsem tím call service překvapil a poté mi to potvrdili.

Na Oznámení zaměstnavatele o nástupu ... je požadováno rodné číslo. Když mi ho dohodář odmítne dát a správně poukazuje na to, že je to údaj, který nemusí poskytovat žádné soukromé osobě, jsem nahraný. To už vůbec nehovořím o tom, že formulář požaduje rodné číslo, z něhož každý pozná pohlaví, ale v následující části se znovu vyplňuje pohlaví. Na co potřebuje znát ČSSZ místo narození a rodné příjmení, když toto všechno má stát zaregistrováno na matriční evidenci?

Mám svou vlast rád, ale zdejší byrokracie je děsivá. Na co existuje identifikační číslo organizace (IČ), ale sociálka používá svoje vlastní registrační číslo a obchodní rejstřík další registraci? Proč existuje několik různých způsobů, jak se přihlásím do státních rejstříků, ale nejjednodušší je ten, která vymyslela soukromá sféra, totiž bankovní identita? Když se můžu přihlásit na celém světě do své apliakce otiskem prstu nebo snímáním hlavy, naco ještě musím mít občanský průkaz a zvlášt řidičský průkaz a zvlášť technický průkaz?

Proč když potřebuji polského referenta (z údajně jednotného trhu EU) na dvouhodinovou přednášku, musím vyplnit nejen přihlášku a odhlášku a přehled příjmů z dohod, ale vyplňovat formulář A1?

Naprostá většina dohodářů nejsou vykořisťovaní chudáci, ale mají prostě nárazové práce. Tu prodávají 4 hodiny zmrzlinu, tu hlídají továrnu v době celozávodní dovolené, tu zaskočí na dva týdny v obchodě, tu dělají vedoucího na letním táboře nebo jako u nás vedou dětský kroužek jednou za rok...

Příliš mnoho regulace škodí a to zcela zásadně. Přílišná ochrana všeho a všech nakonec vede k destrukci produktivní společnosti. Nedávno se objevily informace, jak je Kalifornie plná bezdomovců a nemakačenků. To je ale součástí každé sebebohatší společnosti. I v dobách největšího rozsahu Britského impéria byli ve Velké Británii žebráci. Prostě někteří lidé neuspějí a ti úspěšní nejsou povinni jim dát úplně všechno, co mají. Každý se především musí snažit sám. Na úsilí, snaze a riziku ztráty to je založen pokrok. Pokud se všechno přerozdělí, nebudeme mít žádnou motivaci, abychom se více snažili.

A v tomto světle je třeba vidět i přehnanou regulaci pracovního trhu. Ani obrovská stávající regulace nevyřeší hlavní problémy našeho trhu práce:

1) Staří nad 55 let (třeba i já) už nenajdou práci

2) Lidé se často odmítají stěhovat za prací

3) v ekonomicky zaostalých regionech chybí podhoubí pro vznik místní podnikatelské sféry. To, že přijde velký investor, je důležité, ale ne vše zachraňující.

4) Mnoha lidem se vůbec nevyplatí pracovat, protože vyžijí ze sociálních dávek.

Aby pochopili, zač je toho ve skutečné ekonomice loket, měli by všichni vyšší úředníci před jmenováním do funkce projít povinně alespoň rok životem OSVČ.