Cestovatelské zážitky VII: Boomerovo vítězství nad nástrahami moderní doby

Předchozí díly tohoto seriálu se odehrávaly v exotických destinacích a vzdálených kulturách. Tentokrát nepojedeme nijak daleko. O to hlubší je ale kontemplativní rozměr příběhu.

Kvůli STK jsem musel nechat auto v servise přes noc. Nezbylo mi, než abych se po delší době dopravil do práce do blízkého městečka veřejnou dopravou.

Na železniční traťi číslo 310 dosud nebylo ustaveno konkurenční prostředí, a tak jsem svůj osud vložil do rukou národního dopravce (České dráhy), protože nikdo jiný po této trati nejezdí. Den předem jsem si vyhledal spojení na smartphonu, odjezd 06:40. Jako typický boomer jsem si chtěl koupit papírovou jízdenku až na nádraží.

Za rozbřesku jsem vyrazil přes celé město a nevšímav si stále viditelných následků zářijové povodně, klidným krokem předdůchodového věku jsem dorazil k nádraží. Myslel jsem, že budu mít 20 minut čas na koupi jízdenky. K mému překvapení, ale příslušný vlak zrovna přijížděl. Vlak jel v 06:20. Spletl jsem si číslice 2 a 4. Pohledem na obrazovku s odjezdy jsem zjistil že další vlak jede až za dvě hodiny (národní dopravce!). Rozhodl jsem se, že do vlaku naskočím a v nejhorším doplatím vyšší jízdné. Vláček měl dva vagony. Průvodčího jsem viděl nastupovat do předního. Sám jsem nastoupil do druhého na zadní plošinu.

Vlak se rozjel, já si sedl na lavici a uviděl před sebou jízdenkový automat ODIS. Nastavil jsem cílovou stanici, potvrdil a přiložil kartu. Nic. Sice nemám kartu ODIS, ale přístroj dělal dojem , že ji nepotřebuji. Stačí přlložit platební kartu. Opakoval jsem to celé ještě jednou, ale zase nic. Co teď? Když se mi něco podobného stalo na letišti v Puerto Princessa na Palawanu, stála za mnou ve frontě asi dvanáctiletá Filipínka. Viděla mou nemohoucnost, vytrhla mi telefon a dvěma třemi kliky problém vyřešila, ačkoli aplikace na screenu byla v češtině!! Na trati 310 ale jezdívají Filipínky zřídka.

Co teď? Vzpomněl jsem si na aplikaci „mojeČD“. Naťukal jsem v jejím eshopu jízdenku, ale před odkliknutím jsem zjistil, že se musím evidovat jako zákazník. To už vlak vyjel z Úvalna. Rukou třesoucí se strachem z průvodčího jsem otevřel stránku Českých drah a zaregistroval jsem se. Trvalo to, protože tato trať vede podél polské hranice a signál kolísá, až vypadavá.

Po registraci jsem se vrátil do „mojeČD“ a chtěl si koupit jízdenku. Jenže už jsme vyjeli ze stanice a aplikace mě nepustila do koupě jízdenky vlaku zpětně!! Ze zoufalství jsem si koupil jízdenku na příští vlak za 48 korun a doufal, že mi to průvodčí uzná, protože příští vlak bych nestihl využít.

Tu jsme zastavili ve stanici Skrochovice. Tam se vlaky často křižují, a proto musejí stát delší dobu. Napadlo mě, že si můžu koupit jízdenku ze Skrochovic, protože vlak ještě nevyjel. Díky předchozí zkušenosti už to byla rutina. Měl jsem tedy konečně platnou správnou jízdenku za 28,- Kč.

A co takhle zkusit stornovat tu na ten další vlak za 48,- Kč? Vlak pořád stál ve Skrochovicích, já otevřel eshop ČD a odklikl storno. Jízdné se mi vrátilo.

Za dalších 5 minut vlak ze Skrochovic vyjel, průvodčí se objevil v mém vagóně, já mu ukázal QR kód a ten prošel. Zvítězil jsem.