Dobrý článek, ale některé věci bych upřesnil. Milei prosadil pouze jeden zákon, vše ostatní je v dekretech. Kurz k dolaru je uměle udržován a v zemi je velká měnová kontrola, to investory nadále odrazuje. Reálně by ta čokoláda stála ještě dvakrát tolik. Ti se bojí i toho, že na tohle všechno je nutný politický konsensus, což je pro něj španělská vesnice. I když mu fandím, obávám se, že nakonec ho převálcují.

Díky. V tomhle jsou si státy velmi podobné. Demokratické voličstvo prostě žádné oběti s nejistým výsledkem nechce. My jsme z hlediska nutnosti nepopulárních opatření v podobné situaci.

Zaujala mne myšlenka, že stát nemá investovat. Také si to myslím a nejen proto, že státní investice jsou podhoubím korupce. Investice je riskantní podnik. Státní investoři s rizikem nemají problém investujíce z cizího. Ale hlavně je tu otázka, zda se mají peníze spíše vrazit na odstranění dluhové zátěže než do nějakých investic. Stát náš je zadlužený a přesto se premiér vytahuje, že dal do rozpočtu největší investice. Myslím, že měl odstranit zadlužení, případné investice mohou počkat.

Největší položky rozpočtu jsou bohužel kapitoly spotřeby, investice jsou proti nákladům na socíální stát v menšině, Vy nerad dálnice, kanalizace nebo třeba vzdělanost?

Zajímavé, diky.

Tak uvidíme...