Pekaři vstávejte!!!

Do práce vstávám ve 4:50 ráno (na směnu ranní) nebo ve 4:50 odpoledne (na směnu noční). V tomto článku bych se zaměřil na směnu ranní a porovnal bych ji se směnou svého šéfa. Je tu totiž pár věcí, které mu nemálo závidím!

Čas 4:50, jak v práci anglicky nazýváme AM (čti EJ EM), není podle mého čas ranní, nýbrž čas noční, a vstávat v takovou dobu je nejen nelidské, ale hlavně nezdravé! Můj šéf vstává v 6:30, též EJ EM, což je doba daleko příjemnější, ale z daleka to není ta věc, kterou mu tolik závidím. Nerozrušuje mě ani rozdíl mezi jeho pracovní náplní a mou, jeho služební cesty do zahraničí,  ani slečna zapisovatelka, kterou má k dispozici. Tyto věci mu samozřejmě závidím, ale závistí lidskou, zdravou, takřka přátelskou. Jsou tu ale tři důvody, které mou závist vytáčí do nejvyšších obrátek a proměňují ji v závist až nenávistnou: Jízdenky, noviny a hlavně rohlíky!

Po páté hodině ranní, kdy každodenně opouštím své obydlí směrem k autobusové zastávce, nemá otevřeno žádná trafika ani tabák, či obchod s denním tiskem a časopisy. Noviny, ba ani jízdenku na autobus do práce si v žádném případě nemáte možnost koupit a to ani v centru našeho města.

Na koupi jízdenky musíte proto myslet den předem, nebo se spolehnout na automaty. Ale to bych nedoporučoval, jelikož tyto stroje dost často stávkují a když náhodou ne, odmítnou vám přijímat určité mince a vy jste ztraceni. Pochybuji, že sebou máte 16 Kč pouze v korunách nebo dvoukorunách, protože stroj nic jiného zrovna dneska nechce. Pozor! Nazítří přijímá pro změnu jenom dvacetikoruny!

Noviny si samozřejmě číst můžete, ale s jednodenním zpožděním, protože si je musíte koupit den předtím.

Když už vstáváte tak brzo, chcete se v práci alespoň příjemně nasnídat. Doma vám totiž v tuto dobu nikdo snídani nepřipraví a ani vy sám tam nechcete "vyvářet", když všichni kolem spí. Věřte ale, že v tuto ranní/noční hodinu nekoupíte v žádném pekařství ani housku, všude je zavřeno! Nechápu! V takových chvílích postávám před výlohou našeho pekařství, kroutím hlavou a pozoruji lidi, spěchající kolem mě do práce s včerejšímy gumovými rohlíky ve svých igelitkách. Následně se k ním přidávám, včetně igelitky, včetně gumových rohlíků.

Přesně v 8:00 otevře dveře kanceláře můj šéf. Vejde, posadí se ke svému stolu, klávesnici přikryje dnešním denním tiskem, aby do ní nenadrobil a začne snídat. Čerstvost rohlíků, jejich křupnutí při každém zakousnutí, je slyšet až k mému stolu. Teď už jenom chybí, aby si slastně začal chrochtat ...

A já?

Já vím, že nebudu ani obědvat. Protože moje nervy pracují naplno a budu rád, když se uklidním do šesté hodiny večerní, nebo-li 6 PM (čti PÍ EM), kdy se vydám na cestu domů ke studené večeři.

A proto volám do celé naší republiky: Pekaři sakra vstávejte!!!

Možná jste se nad tímto článkem zasmáli, ale zkuste se vcítit do mé osoby, do pracujícího člověka, který si díky své práci, za své vydělané peníze, nemůže dopřát čerstvého pečiva, protože ... ale to už jste si přečetli ...