Nejsem kuřák, ani nekuřák

Bavorsko končí s cigaretami. Hrozí toto opatření i u nás? Zde na blogu se vyrojilo velké množství článků o kouření a je na čase, abych i já přispěl svou trochou do mlýna.

Dovolte mi nejprve definovat kuřáka: Je to člověk, který nekouří jen když spí. Zapálení cigarety je jedna z kuřákových prvních činností po probuzení. Dokonce i v práci si tento závislák rozdělí svou přestávku na oběd do několika pětiminutových pauziček určených k cigaretce, aby svou osmiapůlhodinovku vůbec vydržel. Večer již spokojeně báňá doma, na balkóně nebo z okna. Kuřák kouří i při chůzi po chodníku, při čekání na autobus na zastávce, před kinem očekávajíc začátek projekce, a tak bych mohl vyjmenovávat dál a dál.

Definovat nekuřáka je zbytečné, ten nekouří nikdy a za žádných okolností.

Co (kdo) jsem já? Kuřák, nekuřák? Mám to tak: Občas nekouřím celých čtrnáct dní, ale když po této době přijde volný páteční večer a já scházím schůdky do té naší hospodské špeluňky, zapaluji si cigaretu. Než mi hospodská donese první pivo, tak svou cigaretu několika bohémsky požitkářskými "prásky" vykouřím. A že je to mňamka - to mi věřte! Takových cigaret vykouřím za onen večer třeba i deset, ale ve chvíli, kdy vystoupám schůdky z hospody zpět na ulici, zastrčím krabičku cigaret do kapsy a zapomenu na ni.

Říkejme mi tedy příležitostný kuřák, nebo ještě lépe - občasný kuřák. Občasný kuřák má oproti klasickému, obyčejnému kuřákovi několik výhod. Například svým kouřením neobtěžuje nikoho na ulici, ani na jiných místech, tedy proti němu nemůže nikdo nic mít (občas se stane, že si někdo stěžuje v té naší hospůdce na příliš zakouřený lokál, ale v tom případě ho osobně s klidným srdcem odkážu do cukrárny). Je tu ovšem ještě jedna delikatesní výhoda: Občasný kuřák může, vzhledem k tomu že mu jedna karbička vydrží několik dní (i týdnů), kouřit dobré a kvalitní cigarety. Kdežto obyčejný kuřák, který má krabičku za den vykouřenou, se musí uchýlit k "novým americkým" značkám typu ViceRoy, BlackWhite, RedDog, RDG, atd., které bohužel s tabákem nemají téměř nic společného a hlavně neskutečně smrdí.

Občasný kuřák má své výhody nejen oproti kuřákovi, ale i nekuřákovi: Občasnému kuřákovi totiž, díky jeho příležitostnému kouření, nevadí, když si vedle něj na zastávce kuřák zapálí. Zkrátka ho to neobtěžuje.

Ano, je to tak - občasný kuřák je za dobře s kuřákem i nekuřákem. Nevadí mu prostředí kde se nekouří, ani to, kde se kouří. Občasný kuřák jen s nadhledem sleduje kuřákovu závislost, díky které si onu laskominu ani nedokáže vychutnat, nebo nekuřákovu zatrpklost, který se, je jedno z jakého důvodu, k této pochutině staví zády.

Občasný kuřák má jen jeden jediný problém - spor mezi obyčejným kuřákem a nekuřákem. Tento neustálý problém těchto dvou stran totiž dovedl společnost k různým protikuřáckým opatřením a zákazům. Nedávno začal platit úplný zákaz kouření v sousedním Bavorsku. Tyto zákazy lze dříve či později očekávat i u nás. A kdo bude těmito zákazy nejvíce bit? Kuřák je závislý a kouřit bude dál, jen na jiných místech. Nekuřák si žádné změny ani nevšimne. Jen občasný kuřák přijde o svou delikatesu, o pochutnání, po kterém tu a tam šáhl, aby si zarelaxoval a odpočinul, a to na místech, kde to nemohlo nikomu (až na vyjímky) vadit.

Všem vám (kuřákům a nekuřákům) tedy pěkně děkuji.

Malá otázka na konec: Oktoberfest bez cigaret? Oktoberfest ohne Zigaretten? Natürlich?