Má láska k železnici

O tom, jak vlaky pomalu a jistě mění své kouzlo. A také o mém novém snu, projet nejdelší železniční trať světa tam a zase zpátky.

Kartonová jízdenka (pro mladší rocníky)

Všimli jste si toho, já tedy ano, že dnes vlaky již nedělají to známé "t-dn t-dn ... t-dn t-dn ... t-dn t-dn"? Nevím čím to je, ale asi kvalitnějším kolejištěm a kvalitnějšími vlaky. Dokonce už i nádherně voňavé dřevěné pražce nahradili železničáří betonovými. Dřevěný pražec aby člověk pohledal! Překrásné prvorepublikové nádražní budovy se renovují a modernizují. Malé zastávky, na kterých si člověk ještě před nedávnem mohl zakoupit kartónovou jízdenku, pomalu a jistě mizí. Některý vlak tam občas zastaví, ale už ho nikdo nečeká. Tu paní, která mi ten lístek onehdá prodávala, nahradil automat. A někdy tam není ani ten, a jízdenku vám prodá pan Štíplístek, jak jsme tenkrát říkali průvodčímu. Zajímalo by mě, jestli takto mluví o vlakvedoucím i dnešní týnejdžři, vždyť kleštičky na štípnutí lístku jsou taky již minulostí.

Jedno kouzlo ale dnešní železnici zůstalo - koleje! Koleje vedoucí křížem krážem po celé naší republice. Od západu k východu a od severu k jihu! V mých očích jsou tyto tratě něco jako řeky. Když chcete přejet přes řeku, musíte si najít most, který vás dostane na druhou stranu, stejně tak je to s kolejemi. Železniční trať vám nabízí dokonce více možností, jak se dostat přes: Nejen most, ale i podjezd, ba dokonce přejezd. Ale i tyto musíte najít, jinak se na druhou stranu nedostanete.

Já naše město rozděluji na tři části. Bydlím v centru. Odtud na sever - za řekou Labe - jsou Polabiny, Trnová, Rybitví, a na jih - za železniční tratí Praha >> Olomouc - je Drážka, Pardubičky a Dukla. Železniční trať má ohromnou funkci v našich myslích, jen si to možná ne úplně uvědomujeme.

Dostaňme se tedy k mému snu. Nedávno se mi do ruky dostal deník cestujícího Transsibiřskou magistrálou, nejdelší železniční tratí na světě, vedoucí z Jaroslavlského nádraží v Moskvě do Vladivostoku. Jeho zážitky, během šest dnů a šest nocí dlouhé cesty, mě nadchly natolik, že jsem se rozhodl tuto cestu absolvovat též. Transsibiřská magistrála je dlouhá přes 9000 km, projíždí 90-ti městy, přejíždí přes 16 velkých řek a 14 ruských oblastí. Co se mi ale na tomto půl kilometru dlouhém vlaku líbí nejvíce? Uvnitř neexistuje čas! Tento kolos překoná za svou cestu osm časových pásem a v deníku onoho cestujícího se píše: ZAPOMEŇTE NA ČAS!

Ženu posílám k moři a já vyrážím na východ!

Proč?

Protože když vlaky jedou - čas stojí!