Lze žít zdarma? - Karel přijal pracovní nabídku

Do kraje přišla zima a mráz. I na toto období je Karel připravený, ačkoliv nepočítal s tak velkým přívalem sněhu. Tato bílá kulisa, pokrývající celou naši zem, však Karlovi přinesla nabídku k dočasné práci. A Karel přijal.

První čtyři díly Karlova příběhu naleznete zde:

Lze žít zdarma?

Lze žít zdarma? - Karel bere vaše rady!

Lze žít zdarma? - Karel opět tu!

Lze žít zdarma? - Můj rozhovor s Karlem!

Vydávat se v těchto mrazivých dnech dobrovolně na silnice je čiré bláznovství, ale já jsem nemohl jinak a rozjel jsem se podívat za Karlem, jak se vypořádává s bílou nadílkou on, popřípadě přiložit ruku k dílu a trochu pomoct. V neposlední řadě jsem tam ale chtěl "vypnout" a zase si na chvíli přivonět k životu bez honičky, bez nesmyslného spěchu, bez peněz. Rozjel jsem se podívat na místo, kde člověk žije v naprostém souladu s přírodou a kde je slovní spojení "KONZUMNÍ SPOLEČNOST" vyškrtnuto ze slovníku.

V neděli jsem ve škole složil čtyři zkoušky, jak moc jsem byl úspěšný se dozvím až ve čtvrtek, a vyjel jsem směrem do jiného světa. Hned za velkou dřevěnou branou mě přivítal Karel a já jsem se v úžasu, před masou sněhu na dvoře, zmohl jen na: "Ty vole ..." Celý dvůr pokrývala minimálně metrová vrstva bílé studené hmoty a v ní byly vyhrnuty pouze úzké cestičky od baráku ke stodolám a chlívkům. Celá zadní zahrada byla pod sněhem bez jediné stopy lidstva. Potůček nebyl vidět, jen slyšet.

"Ríšo, ten sníh mi sem napadl, nikomu tu nevadí a já si ho tu nechám. Upravil jsem si jen nejnutnější cestičky ke zvěři. Počkej, za chvíli se setmí a uvidíš, jak tu díky sněhu bude světlo. Ta příroda je Ríšo geniální a my jsme její děti, kteří si tu sílu ani neuvědomují, tedy neuvědomujeme. Slunce odešlo k jihu, dává světlo tam. Tady se ve čtyři stmívá a rozední se až před osmou. Ale máme sníh a ten svítí celou noc, právě místo slunce. Dáš si pálenku?"

***

"Byl za mnou starosta obce, jestli bych se nechtěl postarat o úklid sněhu na komunikacích. Tak jsem přijal."

"Počkej Karle, to jako obecní zaměstnanec? Za peníze?"

"Co já bych dělal z penězi? Ty jsem odmítnul. Prostě jsme udělali jen ústní dohodu a až budu něco od obce potřebovat, můžu se ozvat."

"Tak ty budeš pracovat a odmítl jsi peníze za práci? To jako vážně? No a jak to jde? Já jsem si tedy všiml, když jsem vjížděl do vesnice, že je tu všude sníh uklizen a silnice jsou posypané štěrkem."

"Je to docela fuška, vše dělám ručně, ale je to příjemná dočasná změna. Co mi dělá potíž, je vstávání. Však víš jak já to říkám - když je tma, má se spát. V létě méně, v zimě více, přesně tak, jak nám to příroda ukazuje, tedy snaží se ukázat. Ale my nevidíme, slepě lítáme sem a tam a nevnímáme. Sníh odklízím kolikrát už od pěti a tak to vidím - začínám zastávkou, kde se už o půl šesté začínají scházet lidi, kteří mají ještě pomačkané tváře od polštářů, klepou se zimou, protože jsou ještě rozespalí a jejich tělo žádá spánek delší. Kolikrát tam stojí i děti."

"A v kolik si myslíš, že stávám na zastávce já?"

Karel mi dolévá výbornou hruškovici. Sedíme a koukáme do ohně v krbu, který nádherně ohřívá a osvětluje místnost. Karel už od odpoledne topí též v mé ložnici.

"Kolem té půl šesté se na silnicích objeví i první auta. Jezdí sem a tam, spěchají do fabrik, kanceláří. Řidiči nestihnou auta ani pořádně omést od sněhu a oškrabat si okna, akorát se takto něco přihodí."

"To se ale nedá změnit Karle."

"V zimě se má žít pomaleji, vůbec by se mělo žít pomaleji. Naplno, ale pomaleji."

Mlčíme.

***

"Ríšo, půjdeš se mnou zítra do lesa? V tom sněhu jsou krásně vidět stopy zvěře!"

"Půjdu Karle, ale nevzal jsem si moc teplé oblečení."

"Já ti půjčím vaťák, v náprsní kapse je topení."

"Půjdeme pěkně pomalu, je zima."

***

Kráčíme vysokým sněhem a já sahám do náprsní kapsy vypůjčeného vaťáku. Nahmatám malou placatou lahvinku. Ještě s rukou v náprsní kapse a s úsměvem na rtech se otáčím na Karla a než stačím říct první slovo ...

"To je příroda, ovoce Ríšo... a trocha cukru, příroda myslí na všechno. Jdeme dál, pěkně pomalu, je zima. Pomaleji."