Krasobruslař proti své vůli

Krátká povídka o tom, jak jsem uklouzl na sněhu, a to přímo na liduplném Náměstí republiky v Pardubicích.

Bylo mrazivé dopoledne, sníh už sice nepadal, ale na chodníkách ho bylo stále dost a dost. A to i v centru našeho města, přesto, že se ho pracovníci technických služeb snažili z těchto rušných míst odvážet nákladním autem pryč, asi do řeky.

Kráčím si svižným krokem k lékaři pro potvrzení o zdravotní způsobilosti k výkonu svého zaměstnání a pozoruji rampouchy a haldy sněhu na střechách. Při jednom takovém pohledu vzhůru, ke střeše jednoho z domů na Náměstí republiky, se mi najednou smekla levá noha, na kterou jsem zrovna přenesl váhu celého svého těla. Nebylo to žádné malé uklouznutí o několik centimetrů, ale pořádný dlouhý skluz, možná i o metr!

Už jsem se viděl na zemi, když jsem si vzpomněl na svá mladá krasobruslařská léta, a několika efektivními triky s pomocí rukou jsem pád vybral - ustál jsem to!

Ano, celý můj skoro-pád musel vypadat velmi zajímavě, o to víc, když jsem začal máchat rukama, abych nabral zpět svou rovnováhu a neocitl se na zemi. Možná proto se polovina lidí na náměstí zastavila a všichni upírali svůj pohled na mě. Když jsem si této skutečnosti všiml, přišlo mi všech těch lidí, kteří se těšili na můj pád, líto a proto jsem ještě na místě vystřihl jeden ze svých krasobruslařských triků - tzv. "dvojitý odpíchnutý ritberger".

Dav byl nadšen a někteří jedinci, pravděpodobně fandové tohoto zimního sportu, mi začali aplaudovat a někteří dokonce provolávat slávu. Když ke mě dolehlo skandované heslo "Krasobruslař na hrad", přišlo mi to už přehnané a rozhodl jsem se opustit ledovou plochu. Rukama jsem pokynul ke skřepčícímu davu, to jako poděkování, a odebral jsem se k původnímu cíli své cesty, k lékaři.

Sestřička mi sundává pásek z levé paže a říká: "Pane Horák, tlak máte trochu vyšší."