Hranice jsou

Jeden z mých malých železničních postřehů. Nedoporučuji čísti abstinentům a státním hrdobcům.

O.Křen ml.

Když se vlak blížil k Berlínu, procházel kolem mé sedačky ten pikolík, tlačící svůj gastro-vozík před sebou, již počtvrté. Už zdálky byla slyšet jeho hlásná nabídka:

- "Kaffee, Tee, Cola, Fanta, Wasser ..."

Nic jsem si nekoupil. Po chvilce jsem ale odložil Babičku vedle sebe a zadíval se z okna - do ztracena. Nebo chcete li - do blba. Uvědomil jsem si, že dnes již nepoznám tu chvíli, ten moment, kdy vlak překročí hranici. Žádná hranice není. Celníci nejsou. Nikdo nikomu nekontroluje doklady. Jak já vlastně poznám, že už jsem doma?

Ovšem několik málo kilometrů za hranicemi mi došlo, že mé starosti byly zbytečné. Ten samý pikolík, s tím samým gastro-vozíkem totiž opět procházel kolem mé sedačky a pravděpodobně z vlastních zkušeností změnil svou hlásnou nabídku na:

- "Pívo, pívo, pívo, pívo ..."

Jsem doma.