"Budeme hlasovat tolikrát, dokud to neodhlasujeme tak, jak chceme!"

Nefušuju své primátorce do řemesla. Nekecám jí do toho. Makám, platím, a dokonce u toho všeho "držím ústa". Možná právě proto ... ze mě dělá trotla.

Třída Míru v odrazu podchodu KráKrá ...

Moje představa o pěší zóně je jednoduchá, dovolím si dokonce tvrdit, že logická: Po pěší zóně, jak už vyplývá z jejího názvu, by měli chodit pěší, chcete li - chodci, a neměla by po ní jezdit žádná doprava. 
S odlišnou představou pěší zóny, kterou má naše paní primátorka, souhlasit nemusím, ale musím její odlišný názor respektovat. To dělám. Ačkoliv se mi po pěší zóně, po které by měla jezdit auta, moc chodit nechce.

Tato záležitost rozdělila nás pardubáky na dvě části. Jedni chtějí pěší zónu bez dopravy, druzí s dopravou. V roce 2007, poté, co bylo poprvé odhlasováno, že pěší zóna bude pěší, vznikly dvě petice - 18 tisíc podpisů pro pěší zónu bez aut, dva tisíce podpisů pro pěší zónu s auty. Naštěstí máme demokracii a v té je přece všechno tak, jak žádá většina. Proto jsme si, my smrtelníci, zvolili do zastupitelstva své "nesmrtelníky" a ti nás 13.prosince minulého roku (již potřetí) svým hlasováním "rozsekli": Pěší zóna bude bez dopravy! Třikrát hurá, zvítězil selský rozum. Pěší zóna bude (kupodivu) opravdu pro pěší.

Dnes ráno, když jsem ještě v polospánku hledal k levé ponožce pravou, informovalo mě rádio, že se pardubické zastupitelstvo připravuje na nové, další, v pořadí již čtvrté hlasování ohledvá pěší zóny - s auty, či bez? Nejprve jsem si myslel, že je to nějaké ohlédnutí za minulým rokem, nějaké retro. Nebylo.

Ptám se proč? Proč se o několikrát rozhodnuté věci rozhoduje znovu?
Ptám se kde? Kde jsou mé peníze, kterými jsem zaplatil všechny zastupitele přítomné na prvním, druhém a třetím hlasování, když všechna ta hlasování přišla vniveč?
Ptám se kolikrát? Kolikrát se ještě bude hlasovat?
Ptám se kdy? Kdy se na Třídě Míru začne něco dít?
Ptám se ... patří na pěší zónu doprava?

Dejme o tom hlasovat! Co?