Spolupráce se zeměmi mimo EU vyžaduje skutečně vysokou politiku. Napříč planetou jsme přece tak rozdílní – jak kulturou, tak politikou a národními ekonomickými strategiemi. Pružná Evropa se bude muset vždy pohybovat na hraně a snažit se v ošemetných vztazích diplomaticky opatrně taktizovat a přizpůsobovat tomu svou mezinárodní strategii. V jistých ohledech si prostě nemůže dovolit, to co suverénní státy – nemůže si dovolit stát si za svým a za tím, co je spravedlivé a čestné.
Mimo kulturně-společenské odchylky, ke kterým lze zařadit nepředvídatelnost a nedůvěryhodnost Ruska coby partnera, je zásadním rozdílem, že je RF státním aktérem, zatímco EU uspořádáním „sui generis“. Přičemž v EU se stále vedou spory, k jakému zřízení se vlastně přiklání.
EU má snahu aplikovat vně své vlastní normy, ovšem nezřídka se střetne s působením vlastních členských států, jež usilují o pevné bilaterální vztahy. Především kvůli hospodářským aspektům a snaze zajistit stabilní dodávky energie. Příkladem je Německo. Řadí se mezi největší ekonomické partnery Ruska. Kooperaci Německa a Ruska lze charakterizovat jako interdependenci, tedy vztah vzájemné závislosti.
Vzájemné obchodní vztahy ovlivňují modernizaci Ruska, neboť Německo do Ruska dováží svá vysoce kvalitní zařízení. Taktéž patří mezi největší investory na území Ruska a v poslední době to platí v opačném případě – ruští investoři mají zájem o německé společnosti. V rámci energetické bezpečnosti je od října 2012 pro Německo klíčovým projektem Nord Stream.
Také další státy budují silné vztahy s Ruskou federací – hlavně Francie. Vlivem toho EU výrazně ztrácí svůj manévrovací prostor, neboť Rusko si dokáže své hospodářské zájmy naplnit pomocí bilaterálních dohod a nemusí ustupovat ze svého směřování.
Snahou Ruska je prosadit smluvní rámec, jež by odrážel jeho specifika a samozřejmě usnadnil pohyb osob a zboží na základě rovnováhy mezi konkurencí a kooperací. Vidí v EU další hospodářské příležitosti. Ovšem EU vedená Komisí očekává větší transparentnost, předvídatelnost a posílení demokracie, což jsou její základní hodnoty.
EU by byla ochotna ustoupit z dílčích aspektů, avšak otázku lidských práv považuje za zásadní. Vzájemné vztahy EU s RF ovšem problematizuje bilaterální spolupráce členských států s Ruskem.
