U-mě-(ne)-ní komunikace

Kolikrát musíme v životě do ofsajdu, abychom konečně pochopili, že nemá cenu předbíhat, ale být trpělivý a učit se komunikovat s ostatními?

Často chceme vstřelit gól okamžitě, ale nějak nám uniká podstata cesty, podstata každého našeho kroku, podstata vzájemného respektu a vnímání.

Dnešní zrychlená doba nás nevychovává k trpělivosti ani trochu. Všechno chceme hned teď. Odpovědi od druhých očekáváme okamžitě. Stojí občas za to si uvědomit, jak často my sami zapomínáme odpovědět, nebo jak často ani odpovědět nechceme a jen mlčíme. Tento náš přístup se promítá z našeho online světa i do toho offline. Na své otázky nedostáváme odpověď ani v něm. A když jsme ti šťastnější, tak nás čeká jednoslovná odpověď. Jak smutné, když čeština má tolik krásných slov, z nichž má každé ještě mnoho významů. Problém, který ve světě online komunikace odstraní vhodně zvolený smajlík, najednou musíme řešit tváří v tvář.

Nejde o to, abychom absolvovali stovky komunikačních seminářů, přečetli návody v chytrých business časopisech, prolistovali knihy o asertivním chování, jde o to postavit se k tomu čelem, rozvážit, co chceme sdělit a říct to. Vyjádřit to s tou největší autentičností nás samotných. Pak přijde řada na trpělivost. Odpověď totiž nemusíme dostat dnes, ale ani zítra. Někdy ji nedostaneme vyřčenou nikdy. A tak ji musíme najít sami.

Je snadné vést rozhovory o složité politické situaci na Blízkém východě, o ekonomickém vývoji asijských tygrů nebo o úhynu tuleňů, ale těžší je komunikovat o běžných tématech. “Jak se máš?” “Dobře. Fajn. Jde to.” Tato slovo za sebou skrývají asi tak dalších třicet tři tisíc podkategorií: “Musíš se mě zase ptát? Jsem v hajzlu, ale proč bych ti to přiznával. Docela dobrý. Vlastně nevím. Hlavně už buď ticho, sleduju fotbal.”

A právě naše každodenní komunikace nějak vázne. Je sice možné, že podle statistik muži svoji denní dávku slov vyčerpají v práci, ale když ji vyčerpají i ženy, kterým by měla zbývat notná dávka na využití, pak nevím, kde soudruzi udělali chybu. Možná, že kdybychom zkusili vyměnit facebook, messenger, whatsapp a další za půl hodiny teplého lidského slova, zjistili bychom, co všechno se stalo. Možná bychom se dozvěděli, že Chelsea vyhrála, že v HM je výprodej, že Apple na trh zbrusu novou řadu telefonů uPhone a že šéf je kretén. Zkrátka spoustu nepodstatných věcí. Ale když jsou podstatné pro našeho partnera, kamaráda, mámu, mohou být i podstatné pro nás, protože jedině tak si můžeme při hře rozumět, nahrávat a společně vstřelit vítězný gól.