Sebeláska u souseda

Probudila jsem se v 4:30 do krásného nového rána. Venku lilo jako z konve, ale to mě přeci nemohlo vůbec rozladit.

V duchu jsem si řekla tři věci, za které jsem vděčná. Zvládla jsem si vyplnit daňové přiznání sama, do vlny EET se ještě zapojit nemusím a v neděli si můžu jít v klidu hrát do dětského koutku IKEA.

Po krátké dvouhodinové meditaci jsem vstala z postele a stoupla si před zrcadlo, samozřejmě téměř neoblečená, abych dokázala milovat každičký centimetr čtvereční svého těla. Do té doby, než jsem si nasadila brýle, jsem se měla ráda. Potom jsem ale zjistila drobné nedostatky v podobě třetího stupně celulitidy, dva měsíce neoholených nohou, Brežněvova obočí a mastné hlavy. Brýle jsem raději sundala a vrhla se do přípravy vydatné snídaně.

Smoothie s chlorellou, chia semínky jsem doplnila konopným proteinem od kamaráda. Alespoň mi tvrdil, že je to protein. Po raw non diary vegan no GMO glutenfree no sugar added snídani jsem se vydala na tříhodinový trénink do posilovny, kde mě čekal leg day. Před cvičením jsem se vyfotila pro jistotu desetkrát: s ponožkami, bez ponožek, zepředu, zezadu, duck face, potmě, při zapáleném zapalovači, ve skříňce, na skříňce, na pánských záchodcích.

V posilovně už na mě čekal můj osobní trenér. Dvoumetrový borec s hustým ABS six packem. Jeho pekáč buchet byl fakt k nakousnutí. Udělala jsem patnáct sérií sto squatů, při kterých mě kontroloval nejen jeho zrak, ale taky jeho ruka. Asi chtěl vědět, jak moc pracuje můj gluteus maximus. Nejdřív mi to sice bylo zvláštní, ale podle knížky, kterou čtu, máme dávat ostatním lidem důvěru. Trošku jsem se bála, jestli až budeme trénovat prsní svaly, bude jeho ruka celou dobu na mém hrudníku.

Po tréninku jsem vypila nový sacharidový nápoj vyvinutý v USA pro NASA kosmonauty a pak půl hodinu na to jsem si umíchala proteinový nápoj z ječmene a hrachu. Mezitím jsem pořídila dalších patnáct selfie. A mohla jsem se v klidu vydat na drobný nákup. Lehká procházka po nákupním centrum mě vyšla pouze na 25 000 Kč. Nemohla jsem odolat kabelce Michael Kors ve slevě z 15 000 na 14 a půl a stylovou jarní bundičku od Gucciho za 12 000 by byl přímo hřích tam nechat.

Když jsem dorazila domů, přišel akorát čas na oběd. Zelenina uvařená v páře doplněná 200 g lososem a dipem z avokáda mě zasytily na zbytek odpoledne, které jsem věnovala sebelásce. Na zrcadlo v koupelně, na záchodě, v kuchyni, na balkóně a pak i u souseda jsem červenou rtěnkou napsala: Miluji tě. Jak si to vyložil soused, jsem si nebyla jistá. Během večera klepal několikrát na dveře, ale právě jsem byla u kapitoly Naučte se říkat ne, a tak jsem mu neotevřela. Když jsem po večeři došla ke kapitole Umění dávat, klepala jsem na souseda já, ale už neotevřel.

Vrátila jsem se k sobě a snažila se podle další kapitoly Přijímat věci tak, jak jsou. V jedenáct hodin jsem se cítila dostatečně namotivována k radikálnímu úklidu. První jsem se vrhla na ledničku, zjistila jsem, že jediné, co v ní zbylo, byla Nutella. Pracovala jsem silně se svojí vůlí, ale Nutella byla silnější. Moje vypěstovaná sebeláska byla v tahu a po Nutelle zbyla jen sklenice. Sundala jsem si brýle, stoupla jsem si znovu před zrcadlo a opakovala: Seš krásná, seš krásná, seš krásná… Upřímně? Nebyla jsem. A tak jsem se uklidnila, že z ropuchy se stal taky princ, až když ho políbila princezna.