Pane prezidente, žil jste jako dítě v rodině?

Pan prezident vetoval novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí. A já to prostě nechápu. Proč tady v Čechách pochybujeme o tom, že pro dítě je nejlepší péče mámy a táty v rodině? A když to nejde ve vlastní, tak v rodině náhradní?

Snažím se seč mi síly stačí pochopit argumenty, které Václav Klaus a další odpůrci novely vyjadřují. Ale nejde mi to. Rozumím argumentu, že předložená novela není dokonalá (už jste nějaký dokonalý zákon potkali??). Rozumím i strachu pracovníků ústavních zařízení, že přijdou o práci, i když o tom to vůbec není. Rozumím také strachu dětí, které teď v ústavu jsou a musí sledovat tu mediální přestřelku... Ale jinak nerozumím asi už ničemu..

Proč si pan prezident, když je ekonom, nespočítá, že svým rozhodnutím utrácí peníze ze státního rozpočtu? Přece má k dispozici čísla, která jasně dokladují, že investice do prevence, tj. do podpory vlastní rodiny, případně do pěstounské péče, je levnější, než péče ústavní? A že nás, daňové poplatníky, bude stát méně, když nasypeme prachy do prevence, než když budeme likvidovat až následky - drogy, bedomovectví, prostituce, stejná chyba jako u rodičů, protože to jinak neumím, tak šup dítko do ústavu, atd. (A to začínám financemi místo toho, abych začínala potřebami dětí - o tom ale nikdo nediskutuje, že rodinu potřebují..)

Proč pan prezident cituje ze statistik ÚZIS ČR a uvádí mylná čísla? Realita je totiž trochu jiná: Do kojeneckých ústavů byly dle Aktuální informace č. 18 ÚZIS ČR v roce 2010 děti umísťovány z těchto důvodů: sociální důvody (45,9 %), zdravotní důvody (35,8 %),  zdravotně sociální důvody -  tzn. děti kvůli svému postižení nevyrůstají v rodině, ačkoli nevyžadují trvalou a dlouhodobou ošetřovatelskou péči (18,3 %). Kojenecké ústavy jistě disponují podrobnější statistikou, o jak závažné zdravotní důvody se jedná a jak intenzivní a specializovanou lékařskou péči těchto 35,8% dětí potřebuje.  V téměř 46% dětí se však jedná o tzv. sociální lůžka. Přitom měsíční náklady na jedno dítě jsou v průměru 37 000Kč. Navíc v případě umístění dítěte ze sociálních důvodů je v podstatě podceňována a degradována práce dětských praktických lékařů, kteří by dítěti poskytli standardně péči tak jako každému jinému dítěti, které ale v kojeneckém ústavu ležet nemusí. K lékaři s ním totiž chodí rodič. Nebo pěstoun.

Novela by mohla většině rodičů účinněji pomoci, protože by poslala více sociálních pracovníků do terénu. Pan prezident však nechce zasahovat do rodiny, jak píše v tiskové zprávě z Hradu. Dobrá, skvělá zpráva, tedy pojďme nezasahovat a roztrhejme rodinu dětem, které milují své rodiče a rodiče milují své děti. Ne vždy, samozřejmě, ale týraných dětí, které jsou odebírány, je u nás minimum..a i ty, nebo zvláště ty, potřebují citlivou péči v rodině, ne špičkovou péči pediatra v ústavu. Copak pediatr ví, jak pomoci dítěti s traumatem na duši? A ví to pan prezident? Připravený pěstoun to ví a má kolem sebe podpůrné služby, které pomůžou, když je to těžké...tedy, bylo by to tak, kdyby pan prezident novelu nevetoval...

Proč si pan prezident nevzpomene na to, že jako dítě potřeboval individuální péči, pozornost blízkých, náruč a bezpečí, hračky jen pro sebe, mámu jen pro sebe, možnost zkoumat svět podle svých potřeb a připoutat se na ty, kteří mu jsou nejblíž a ukazují mu, jak svět funguje, jak se "dělají vztahy", jak se řeší konflikty, jak se vychovávají děti, jak se chodí do práce, jak se vaří oběd, jak si poradit se smutkem, jak naložit se vztekem, jak si udržet kamarádství a všechny ty úplně základní věci, které jsou nutné pro vývoj zdravé osobnosti a rozvoj potenciálu, který dítě má?

Proč pan prezident nemyslí na to, že pěstounka na přechodnou dobu bude malé dítě hladit častěji než sestřička v kojeňáku, protože bude mít na hlazení jen to jedno dítě a ne čtyři až 8 dětí? Proč pan prezident zatracuje něco, co už i u nás funguje a funguje to dobře (jenže málo, protože bez novely k tomu prostě nejsou podmínky)? Pěstouni na přechodnou dobu mají hlavní úkol rozvíjet vztah, vytvořit bezpečí pro dítě, být mu oporou, ukazovat mu, že si dítěte váží, respektují jeho svobodu, jeho identitu, jeho vlastní rodinu, že jej přijímají takové, jaké je. To dělají pěstouni na přechodnou dobu. A dělají to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. A dělají to pro to, že jsou přesvědčeni o tom, že to je pro dítě nejlepší. Proto šli do přípravy, proto spolupracují s odborníky. Nabízejí sebe a své zázemí, vztah k dítěti. A dostávají za to i plat (za 1 dítě 20 000Kč hrubého, tedy hluboko pod průměrnou mzdou). Proč si pan prezident myslí, že tihle lidé jsou zlatokopové? Copak je snadné starat se o dítě, které se nám nenarodilo? Copak je snadné starat se o dítě s autismem, nenechat jej ani na chvíli samotné, pomáhat mu zůstat v kontaktu s vlastní rodinou, pomáhat mu pochopit, proč se o něj nestará máma, pomáhat mu zvládnout nároky ve škole, pomáhat mu dohnat deficit, který nabralo v nedobré péči u rodičů či nedostatečné péči v ústavu?

Kéž by se poslanci řídili jinou logikou, než pan prezident. 2000 dětí, které ročně přijdou do kojeneckého ústavu, by jim pak mohly říct, že děkují za to, že první dny a týdny, někdy roky, svého života, byly v rodině, i když třeba náhradní. Ale v rodině. S mámou a s tátou. V náručí, v bezpečí, v klidu, a s plnou pozorností tomu, co kojenec vnímá, potřebuje, prožívá, čemu se usměje, kvůli čemu zabrečí... Achjo.