Tři zvonkaři (Havel+Malý+Landovský)...

Jako Kašpar, Melichar a Baltazar se vydalo k čínské ambasádě trio Václav Havel, Václav Malý a Pavel Landovský. Štěstí a zdraví  však nikomu nevinšovali a  rušili klid neodbytným zvoněním na zvonek velvyslanectví .

Mám na vás poslat Landáka?

Čínský vrátný však byl  mužem činu a raději si skočil  na svačinu.  Možná proto, že si vzpomněl na varování z časopisu Policista (červen 2003):

„Neotvírat dveře bytu automaticky, neví-li, kdo je za nimi. Dobré je využívat panoramatické kukátko, které má úhel záběru dvě stě stupňů a umožní vidět i postavu skrčenou těsně u dveří. Využívat bezpečnostního řetízku nebo dveřního zastavovače. Do bytu dovolit vstoupit pouze osobám, kterým důvěřuje."

Když Lanďák začal do velkých čínských dveří   bušit holí, bylo definitivně  rozhodnuto. Zůstaly samozřejmě zavřeny. A tak naši sametoví králové aspoň hodili do schránky  otevřený protestní dopis proti uvěznění čínského obhájce lidských práv Liou Sia-paa.

Vrtalo mi hlavou,  jaké jsou však skutečné pohnutky občana Havla, herce Landovského a biskupa Malého k takovému činu.  Disinostalgie?  Provokace?  Mesiášství? Upřímný zájem?

Jedno je jisté - všichni tři jsou Češi jak poleno,  proto si  dovolím  v této souvislosti připomenout, že i přes hospodářskou krizi rostl prodej automobilky Škoda i díky  zájmu o tuto značku  v nejlidnatější zemi světa. Za deset měsíců bylo v Číně prodáno   95 679 aut, což je meziročně 93procentní nárůst. Reinhard Fleger z představenstva Škody na toto téma m.j. uvádí:  "Čína se vyvinula v jeden z našich klíčových trhů v rámci globální strategie společnosti Škoda Auto a hraje významnou roli v budoucím rozvoji značky..."

(H+M+L nemuseli pěšky, mohli raději přijet v novém superbu).

Vzpomněl jsem si přitom i na Mirka Topolánka, který v roce 2008 coby premiér  vyměnil modrého ptáčka na klopě  za tibetskou vlajku, což  ještě doprovodil prohlášením, že na olympiádu do Pekingu nepojede. Nakonec "zariskoval" a vzal s sebou   i syna Tomáše.

A teď druhá strana mince: I prezident Spojených států Barack Obama nedávno strávil tři dny v Číně. Tedy zemi, která v měnových rezervách momentálně drží 2,2 biliónu amerických dolarů, tím pádem  i budoucnost amerického hospodářství, potažmo celého světa.  Možná i proto - jemně jako hedvábí -  přešel otázku porušování lidských práv.

Závěrem si dovolím vypůjčit větu z novoročního projevu našeho prezidenta Klause,  který na olympiádě taky nebyl (operace kyčle):  „...Dělejme proto každý z nás to, co umíme, co děláme rádi, co můžeme nabídnout ostatním. Nenechme si od nikoho přikazovat, co máme dělat. Věřme své vlastní intuici, svým přirozeným zájmům a motivům, a podle nich jednejme. Dělejme to, co je v souladu s naším vědomím toho, že existuje cosi, co nás přesahuje a čeho jsme součástí. Hledejme si to každý sám za sebe a pro sebe. Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás..."

Milí zvonkaři, přeberte si to, jak chcete  a věřte tomu, že  Liou Sia-paa jednou posnídá  i v Bílém domě...Možná i díky tomu, že jste se na ten čínský nebáli zabušit malou českou holí...

Další článek na čínskou notu: http://reznicek.blog.idnes.cz/c/104011/Cinan-v-lahvi.html