Kačena...

Konec roku je za dveřmi. V obchodech se to hemží nejenom hospodyňkami, ale i různými chmatáky. Jako tenkrát:

„Pomóóóc!“ ozývá se z prostoru za pokladnou, kde se tvoří hlouček zvědavců. Že by zloděj? Kdepak. Na zemi leží ženské tělo bez ducha. Ten si bůhvíkde trajdá, zatímco tělo chladne v norkovém kožichu, z něhož vykukuje zlatý náhrdelník. Většina z nás, majících do kapsy poněkud hlouběji než ležící dáma, lapá po dechu a rovněž potřebuje první pomoc.

„Doktora, rychle doktora!“ volá kdosi.

Přibíhá muž v kostičkovaném plášti, ležící ženě pohotově uvolňuje těžký límec a ústa jí smáčí ve slivovici. Oživovací práce však řezník nečekaně přerušuje. Po bezvládné ženině hlavě sjela obrovská kožešinová čepice a z ní vypadla mražená kachna! Řezník se dovtípil, cvaknul si destilátu a distingovanou dámu propleskal po podlchlazené hlavě. Ta se konečně probrala a po letmém pohledu na zírající dav, kde nechyběli ani její známí, si přála návrat do hlubokého bezvědomí – alespoň do Silvestra.

Inu – i když má někdo pod čepicí, může z toho být ostuda až na půdu…