Názory nebo fakta?

Zkusili jste se někdy zamyslet, co a jak vás ovlivňuje? A co ovlivňuje ostatní lidi?

bez komentáoeJioí Rezek

Tak například: v Parlamentu se projednává návrh státního rozpočtu. Předseda strany „A“ poté veřejně před novináři prohlásí: „ Ve státním rozpočtu na příští rok je dost peněz na to, abychom zvedli důchody o 5% a také to neprodleně uděláme“. Co po takovém výroku následuje? V české kotlině je zvykem následující scénář: Příznivci této strany „A“ informaci přijmou s nadšením a libují si, že tato strana je přesně to, co hledali.

Pak zde ale máme příznivce strany „B“. Tito naopak, vedeni vírou, že jimi nenáviděná strana „A“ je zosobněním všeho zlého, tento výrok zcela odsoudí a označí za bohapustou lež. Už víte, kam mířím? Ještě ne?

Tak tedy. Máme tu pak ještě třetí skupinu lidí, co do počtu velmi, velmi malou. A to jsou lidé, kteří onen výrok předsedy strany „A“ neberou ani jako pravdu, ani jako lež. Ale vlastním přičiněním se snaží zjistit, jak to vlastně je, jestli je peněz dost a zda zvýšení důchodů přinese spíše pozitiva nebo negativa. Samozřejmě, na jednoho člověka je to příliš mnoho práce, a proto se tito lidé sdružují do různých internetových (ano, 21. století je stoletím internetu) diskuzních fór a skupin. A tam se bez zbytečných emocí a za použití informací a dat, které se v drtivé většině na obrazovkách hlavních sdělovacích prostředků neobjevují, snaží dobrat k jednoznačnému závěru. Krátce řečeno kriticky přemýšlejí. Nazajímají je názory prezentované sebesilnějšímí zájmovými a mocenskými skupinami-ať jsou to politické strany, státní úřady ale třeba i velké firmy. A proč je tyto názory nezajímají? Protože názory jsou nepodstatné a téměř vždy zavádějící. Názor není důležitý-jediné, co je důležité, jsou fakta. Ty jediná mohou pomoci vyřešit v podstatě jakýkoliv problém. Všimněte si, že většina politiků začíná svoje věty slovy „já si myslím…“ nebo „naše strana se domnívá…“. Málokdy od nich slyšíme „nezpochybnitelný fakt je…“ A to proto, že by je zvídavý novinář velmi snadno mohl nachytat. Když udělá chybu ve svém názoru, dá se to tolerovat. Vždyť nikdo není dokonalý, že? Ale při uvádění nepravdivých faktů (každý fakt se dá dokázat-to je jejich velmi příjemná, a občas nepříjemná vlastnost) by mohl být ovlivněn ze lži a politicky se odrovnat. To je hlavní důvod, proč jsou televizní zprávy, noviny a koneckonců i velké internetové deníky plné něčích názorů a faktů je v nich jako šafránu.

A snad i proto vznikla Česká pirátská strana, jejímž členem mám nyní čest být. Je to skupina toho třetí druhu lidí, kteří kriticky přemýšlejí a nepřistupují tak snadno na něčí názory jenom proto, že „to bylo v televizi a tak to teda musí bejt pravda!“. A já si jen přeji, aby těchto lidí přibývalo, protože pak bude mnohem těžší vést úspěšnou politickou kampaň v dnešním stylu-v rovině osobních útoků, házení špíny, ODSČSSD plus, mínus, děleno. Politické strany a politikové budou muset přesně a srozumitelně formulovat problémy a nabízet jejich řešení, které bude posléze pod drobnohledem nového typu občana- Čecha podezřívavého a ne všemu věřícího.