Země kde zítra již znamená včera

Sedím u PC a pročítám články autorů blogu. Narazím na článek o stávkách od pana Veselého. Je to veskrze pravdivá výpověď normálního občana našeho státu. Bohužel máme co jsme chtěli. Demokracii, která je demokratičtější než kdekoli na světě, Evropu, svoje spásné politiky, své problémy, cizí problémy. Naši vojáci jezdí do světa za naše peníze řešit cizí konflikty. Naši lidé jsou bez práce, ale zaměstnáváme statisíce cizinců. Ve státní kase jsou pouze dluhy, ale politici každý rok „porcují medvěda“ tak velkého, že Kalifornský zlatý grizzly by se propadl hanbou.

Rok 1989. Konečně jsme se zbavili jha socialismu a můžeme kráčet vstříc demokracii. Přepracovávají se zákony, no, jsme teprve začátečníci, tak se objeví někde nějaká chybička, s tím se musí počítat, hlavně, že jsme „svobodní“. Nemusím se bát říkat vlastní názor, mohu cestovat kam chci, mohu podnikat – zkrátka blížíme se k našemu novému velkému vzoru – USA. Vždyť tam se mají všichni dobře, každý si tam dělá co chce, to přeci zvládneme také. Provedeme privatizaci státních podniků, dáme je do rukou lidu, co by se mohlo stát. No občas se najde nějaký nepoctivec, který daný podnik vytuneluje, ale to je jen hrstka. Rok 1992. Rozhodli jsme se, že již dále nechceme být Čechoslováci a tak se rozdělíme na dva svrchované státy. Vždyť i tak jsme velcí, a když ne geograficky, tak alespoň historicky. Vždyť kmen Čechů se v krajině dnešních středních Čech začal usazovat již od 5. století. Naše historie je tedy o celé tisíciletí starší, než-li novodobá historie našeho „vzoru“. Dále se přepracovávají zákony, stále se objevují „chybičky, ale co, žádný učený z nebe nespadl. My pokračujeme v privatizaci, Slováci ne. Asi nevědí co dělají, vždyť je to přeci tak výhodné. Rok 2004. Hurá, konečně jsme vstoupili do oné zlaté „Evropy. Vstup do Evropské unie nám byl opravdovým požehnáním. Vždyť teď se všechno změní, teď už se budeme mít opravdu dobře. Jen musíme splnit občas nějaký požadavek, ale vždyť to přeci děláme pro sebe. Komu je co po tom, že jsme měli dobré hospodářství, za vstup do té naší „zlaté Unie“ přeci nějaká ta oběť stojí. Tak proč neobětovat, třeba ono hospodářství. Trochu toho cukru, mléka, obilí a brambor pro nás přeci dovezeme levněji z ciziny. No a kdyby se „náhodou“ mělo někdy zdražit, tak to ustojíme, vždyť to děláme kvůli „naší“ Evropě. Již před pár lety jsme si sice museli přiznat, že privatizace nebyla to nejlepší, státní podniky, dříve vyvážející do celého světa zkrachovali, ale máme lepší tah. Pozvali jsme zahraniční investory. Dali jsme jim daňové prázdniny, no vždyť to přeci může zaplatit našinec, no ne? Přeci nemůžeme chtít daně po gigantických společnostech kteří k nám přinesli pokrok. Občas se stane, že po prázdninách některý odejde pryč, ale zanechal v nás jistě nesmazatelnou stopu. Vždyť nám deset let, kdy nemusel platit daně, dával naději na lepší zítřek. No zákony se pořád píší ve formě paskvilů, ale už jsme si všichni zvykli. Zdražení naši politici vyrovnávají tím, že zvyšují platy. Zatím sice pouze sobě, ale někde se začít musí. ----------------------------------------------------------------------------------- Rok 2020. Většina z Vás mi možná již nerozumí. Vím, že bych česky neměl psát. Vždyť úředním jazykem naší spolkové republiky Česko je přeci jen němčina, ale já ji ještě tolik neovládám. Jsem rád, že se vracíme zpět ke kořenům, vždyť Habsburkové byli i našimi králi. Také jsem rád, že na našem území máme konečně onen úchvatný a nade vše potřebný americký radar. Hned se cítím bezpečněji, když vím, že nad námi bdí takový kolos jako je USA. Je pravdou, že se již nedá koupit České mléko, cukr, obilí, brambory ani maso. Ale to „naše“ německé je stejně lepší. Kde jsme již dnes mohli být, kdybychom se nesnažili zrušit protektorát. ----------------------------------------------------------------------------------- Česká historie sahá do 5. století n.l. a přeci jsme neponaučitelní. Vždy nad sebou potřebujeme mít bič. Nezáleží, kdo ho drží v ruce, zda jde z východu či ze západu. My nedokážeme být nezávislí. Naším největším uměním je „řiťolezectví“. Musíme stále někomu podlézat a klanět se. Demokracie u nás znamená to, že si hulvát může dovolit cokoli, ale slušný člověk nesmí nic. Za krádež milionů a miliard se zde nic nikomu nestane, ale pokud máte hlad a ukradnete krajíc, tak za mříže s Vámi. Politik s platem nad 170.000,- Kč se diví, že Vy nedokážete se svými 10.000,-Kč měsíčně vyžít, ale při zdražení si pro jistotu sám zvedne plat. Žijeme zkrátka v zemi kde „zítra již znamená včera“.