„Čuníkův návrat“

Bylo, nebylo.. Bude nebude…

Za devatero horami a devatero řekami byl jednou jeden vepřín. V tom vepříně čilo mnoho vepříků. Jeden z těch vepříků, „Čuník“ si zde pohodlně žil až do doby, kdy přišel vládce vepřína a Čuníka vyhnal ven – prý na pastvu. Čuník se ptal, proč nemůže být s ostatními vepříky u svého korýtka, ale na to mu vládce vepřína řekl, že se mu doneslo, že si bral mláto i od lidí mimo vepřín, a že i v době, kdy ho ostatní krmili, tak si schovával hromady mláta do svojí spíže. Čuník sice tvrdil, že si od lidí z okolí nikdy nic nevzal a že mláto, které si schovával nebylo vlastně jeho, ale celé jeho rodiny. Vládce vepřína mu ale řekl, že pověřil krmiče, aby to vyšetřil a dokut to nevyšetří, tak musí od korýtka pryč. A tak Čuník odešel. Po nějakém čase vzkázal krmič vládci, že podle něj Čuník nelhal a že se vlastně ničeho nedopustil. A tak se spustila debata mezi všemi vepříky ve vepříně. Jedni tvrdili, že Čuníka ke korýtku nechtějí, jiní zase, že jim to nevadí, když jim zůstanou jejich korýtka. A tak vzkázali vládci, že o možném návratu Čuníka se musí poradit, ale potřebují na to plná korýtka a nějaký čas na rozmyšlenou. Nechají Čuníka vrátit se zpět ke korýtku? Jestli ne, asi chudáček pohubne a pohublí Čuník vlastně není k užitku….