Dřív jsem taky 'slušně' trpěla. Dnes už 'nezdvořile', zcela okatě zdrhám. Hlavně v tramvaji. Někteří jablkožrouti a žvejkalíni na mě při mém demonstračním úprku ještě hulákají: "Co jééé...?"

Taky nesnáším křoupání, to se kolikrát zvednu a vracím se až když ten křoupač dokřoupal... a když křoupnu já, tak se za to taky stydím

Křída na tabuli a nehty na zdi. To mně jde fakt mráz po zádech.

Ale polysteren mně nikdy žádné nepříjemné pocity nevyvolal.

Jako vždy - perfektní!

JJ SUPER si si koupim vase knihy :))jste BOZI

Pane René, Vy jste prostě démon! Opět skvěle napsané!

Náš soused v přízemí, když "jedl", slyšeli jsme ho v prvním patře. A zrovna tak vydatně chrápal. To byl koncert! Recept znám, ale ráda jsem si ho oživila