Nejsem jednorožec – 4

„To jsem proti tobě ještě nepoužila, tak to není promlčený“, řekla mi Františka, když se v bydlovi konečně dostatečně nahromadil budík,

který mu říká, aby šel spát, ovšem pro nás je to jasný povel k vstávání a k mé nejoblíbenější činnosti – k páření. Doputoval jsem ze své ubikace až k nosu s výrazem: „To já nerozbil, to už tak bylo!“ Tohle vzezření obsahuje jakýsi vstřícný druh uznání, že se něco pokazilo, ale vina by rozhodně neměla padnout jen na mou tělesnou konstituci. Ovšem samičky si to nikdy nemyslí. A je fuk, jakého živočišného druhu jsou.

„Dobře, uznávám, vloudila se mi do plánu malinká chybička,“ snažil jsem se Františce omluvit za drobný nedoraz, kvůli kterému jsme se už několik dní společně nepřidržovali vlasu ani chloupku a nedělali lásku. Hrála si totiž na netykavku, čůza jedna odtažitá. Kdybych chtěl, mohl jsem mít tolik jiných! Že si vyberu zrovna tuhle! Někdy si nerozumím.

Zkrátka v sobotu jsem si stanovil, že bude páření, děj se, co děj. Protože to už prostě nešlo vydržet, chápete, ne? Dřív to bylo snazší, alespoň podle deníků praprapředků. To ještě byly naše množivky normální běžné trudnice. Nebo trudničky. Nebo trudníkyně. Nevím, jak je to správně, ale to je teď jedno. Tedy před tím, než se některé zarputilé aktivistky domákly podivných rituálů bydlovských samiček, kterým se souhrnně říká „romantika“, bylo krásně jednoduché nalákat samičku nemravným tancem a dotazem: „Množíme?“ Na to samička z 99 procent kývla a šlo se přidržet se vlasu…

Romantika… Pak se bydlové diví, že jim vymírá Evropa… Podle mých soukromých vědeckých výzkumů bych si tento nepříjemný nešvar dovolil definovat jako „Přiblížení se k chování neexistujícího tvora, který se vyskytuje pouze virtuálně. U nás ve lživých pověstech o lidech a vyhlodaných denících, u lidí ve filmu a knihách, které vytvořili bydlovští škodolibí šmejdi“.

Podařilo se mi vypozorovat, že bydlasamičky vyžadují od svých bydlasamců doručování všelijakých barevných výhonů s omezeným růstem, které nesou silně modifikované listy spřímým či nepřímým podílem na rozmnožování krytosemenných rostlin. Květy, které od přírody mají roli nalákat hmyzí opylovače, samičky k ničemu takovému nepudí. Proč to chtějí, když nemají zájem opylovat? A navíc je ani nesní, nechají je postupně zkazit, ovanout, uvadnout, ztratit jejich křupavost. Nepochutnají si a za pár dní je již v pro naše mnohé kamarády nestravitelném stavu někam vyhodí. A tam se nažerou akorát želvušky! Dokonce tento rituál, který v žádném případě neodpovídá dnes evropsky uznávanému green dealu ani jiným rozumným vzorcům chování, lidé pozdvihli až do takových výšin, že se mi podařilo nepřehlédnout speciální úložiště, které někde na sobě mívá nápis Květinářství.

Ještě jeden velmi podivný zvyk bych si tu dovolil zmínit, neboť mi do mého života vnáší zmatení. Bydlové rádi vytvářejí malinké prudké oxidace. Přeměňují chemickou energii vázanou v tuhém válci z esterů vyšších mastných kyselin na světelnou a tepelnou energii. Tohle ještě chápu. Co mi nedá spát je, kdy a kde to dělají. Velkou část svíček, jak hořícím válečkům s provázkem říkají, rozsvěcují na finálním ubytku svých předků, ať už instantních či tlejících. Jak se mi přes mobil malého bydly podařilo zjistit, jejich prapředci zapalovali malé ohně, aby duše nebloudily krajem a našly teplo a světlo. Dobře, to jsem ochotný nějak přijmout, i když můj bydla mluví o duši jen v případě, kdy je donucen svou rodinou k dofouknutí pneumatik na bicyklech.

Bydlasamičky tuze rády vytvářejí malinké prudké oxidace ve svých domech, bytech, na stolech, na zemi…kdekoli. A často u toho tomu svému vilným tónem říkají: „Uděláme si hezký večer…“ Malinko mě to děsí… Hezký večer je, že někdo umřel? Víte vy, kolik mých kamarádů se nechá plápolavým hřejivým mámivým světýlkem napálit… a uhoří?! To je hezký večer?!

Jediné, co je z romantiky použitelné, je činnost, která vypadá, že se lidé jedí, ovšem nenasytí. Ochutnávají se navzájem, ale nezakousnou. Zvláštní kratochvíle, cosi jako vegetariánský kanibalismus. Jedna samička těsně před tím požádala bydlu: „Dej mi pusu!“ Když to skončilo, vypadala spokojeně, ale bydlovi pusa zůstala. Nerozumím tomu, ale to nevadí. Tímto „hladovým krmením se“ pro nás stavíte parádní Dé jedničky, po kterých se můžeme bezpečně a hromadně stěhovat za lepším…

Pokračování příště… (Příště bych si dovolil definovat jako čtvrtek, ovšem o týden později oproti tomuto čtvrtku)

A pro ty, kteří nemají rádi svá zvířátka na svých obličejích, tu mám něco na uklidnění…

Úplně Zbytečná Informace Navíc: Otisky prstů koaly jsou prý od lidí tak nerozeznatelné, že občas způsobí zmatky na místě činu. To vnáší světlo do našeho problému s romantikou. Pakliže ji chcete vhodně ukončit, pořiďte si koalu.

Zásadní Otázka: Tuhle zásadní otázku si dovolím něžně až romanticky věnovat křehkým dámám…

Prděly jste někdy nahlas? (Musel jsem se zeptat. Všechny mně dostupné slečny a dívky a paní totiž shodně tvrdí, že TOHLE holčičky prostě NIKDY nedělají. A já si myslím, že lžou…)

Pokud se přiznáte, vězte, že v bezprostřední blízkosti prdu vzniká mechanické vlnění v látkovém prostředí a do okolí se dostane směs, kterou, jak jsem zjistil, tvoří 59 % dusíku, 21 % vodíku, 9 % oxidu uhličitého, 7 % metanu a 4 % kyslíku. Tato směs je díky obsahu metanu a vodíku hořlavá…