Případ Cimický znamená průlomový úspěch při zavádění agresivní kultury Me-Too do české společnosti. Namísto řádného trestně právního procesu zavádí aktivistické „lidové soudy“ bez možnosti promlčení.
V těchto dnech v Česku mediálně rezonuje případ Cimický. V něm je známý psychiatr vykreslován jako sexuální predátor systémově zneužívající svého postavení lékaře a odborníka. Jde o závažná nařčení, která mohou a jistě budou mít závažné následky pro dr. Cimického, a to především ve společenské a profesní rovině.
V této souvislosti se jistě najde řada občanů, kteří budou prohlašovat, že takové jednání, jaké se nyní mediálně přisuzuje dr. Cimickému, je třeba postihovat a trestat. Zajisté tím vyjadřují odvěkou zásadu spravedlnosti, která lidi motivuje k tomu, aby špatné a jedince i společnost poškozující chování nezůstalo nepovšimnuto, nýbrž aby bylo odstraněno a pachatelé potrestáni. To je nepochybně zásada pro společnost potřebná a zdravá. Na druhou stranu stejně důležitý je i vlastní proces, jakým je ve společnosti spravedlivosti dosahováno. Protože proces samotný může být zdrojem nespravedlnosti, byť může být v zárodku spravedlností motivován.
To je důvod, proč jsme jako společnost v průběhu času upustili od různých způsobů nastolování společenské spravedlnosti a rovnováhy, které se u nás v různých dobách uplatňovaly. Je to rovněž důvod, proč nepřebíráme slepě od jiných kultur jejich procesy nastolování spravedlnosti.
Namísto tzv. božích soudů, rodinné msty, soubojů, pogromů, veřejného pranýřování, lynčování, mrzačení či „lidových“ soudů a podobných spravedlnost nastolujících procesů, jsme se propracovali k tomu, že u nejzávažnějších společensky nebezpečných chování je spravedlnosti dosahováno pomocí trestně-právního řízení s jasně stanovenými zásadami, pravidly a postupy. Mezi ně patří zásada pohlížet na obviněné osoby jako na nevinné až do doby soudního rozhodnutí. Patří sem i zásada nestrannosti a objektivnosti soudce. Patří sem i zásada promlčení, kdy se pachateli dává možnost, aby při řádně vedeném životě po delší čas, nebyl trestán za skutky již dávno minulé. Ta vede i případnou oběť k tomu, aby svá obvinění vznášela v přiměřeném čase a ne účelově.
Bohužel, žádná z těchto zásad se neuplatňuje u procesů vedených v rámci levicově-liberálních ideologií, jakou je i hnutí Me-Too. Zde je na pachatele od začátku pohlíženo jako na osobu provinilou. Namísto soudců zde vystupují různá aktivistická uskupení, neziskové organizace a média. Neexistuje žádná možnost promlčení. Údajné oběti si mohou vzpomínat a vznášet obvinění ohledně záležitostí starých desítky let. Přitom je tendence pohlížet na jejich tvrzení jako na pravdivá, zvláště pokud jsou v postavení příslušníka tzv. společensky znevýhodněné skupiny (např. žena oproti muži, barevný oproti bělochovi, atp.).
Uvážlivému člověku musí být, i vzhledem k tomu, co se děje na západ od našich hranic, jasné, jak nebezpečný a snadno zneužitelný takovýto proces je. Namísto spravedlnosti, kterou se zaštiťuje, zavádí hlubokou nespravedlivost v podobě ideologicky vedených procesů. Údajný pachatel je v nich společensky a morálně znemožněn a trvale poškozen ještě před tím, než byla nezávislým soudem a zákonným procesem prokázána jeho vina. Proti takto vedenému procesu není z hlediska obviněného téměř žádná možnost účinné obrany.
Pokud se vrátíme k případu dr. Cimického, samozřejmě nevíme, kde je pravda a proto ani nemůžeme nastolovat spravedlnost. To by měl v tak zásadních nařčeních, jaká jsou vůči dr. Cimickému nyní vznášeny, dělat řádný soud v rámci řádného trestně-právního řízení s jasně určenými pravidly a zásadami. Pokud v naší zemi připouštíme procesy typu Me-Too, nemůžeme se potom divit, že společenský vývoj se u nás bude posouvat ke stejné totalitě, jaká nyní zakotvila a dále se rozvíjí na Západě.
Proto žádám, ať v případě dr. Cimického rozhodne řádný soud v rámci zákonných předpisů a postupů, a ne nově zřizované „lidové“ Me-Too soudy v podobě různých levicově-liberálních aktivistů, novinářů, institucí a organizací. Nejde totiž jen o dr Cimického. Jde o nás o všechny.
