Chcete-li něco změnit, začněte u sebe

Každý hledá štěstí. Jedni chtějí změnit svět. Jiní zase sebe. A pak jsou někteří, kterým je to jedno.

První skupina – „tvůrci nového lepšího světa“ je nejnebezpečnější. Jsou pro ně příznačné přinejmenším dvě představy. Za prvé, svoji naději na šťastný život spojují s tím, že změní ne sebe, ale druhé lidi, společnost, popřípadě celý svět. Za druhé, věří, že jsou stejně schopní nebo ještě schopnější než Bůh nebo příroda (podle toho, na co kdo věří). Bohužel, snaha nahrazovat přírodu a provádět velké a náhlé společenské změny je téměř bez výjimky spojena s nezamýšlenými následky. Tvůrci „nového lepšího světa“ tak světu a lidským společnostem často způsobují mnoho neštěstí, násilí a utrpení.

Lidé, kteří chtějí dosáhnout štěstí tím, že změní sebe, pochopili, že je to mnohdy jediná cesta ke šťastnému životu. Takoví lidé ví, že mohou změnit pouze to, co mají ve své moci. A to jsou pouze oni samotní. Takže, když jim někdo něco řekne, nemusí se urazit. Když prší, nemusí mít kvůli tomu špatnou náladu. Nemusí. To, co mají ve své moci je to, jaký význam věcem dávají. A to je i hlavní míra svobody, kterou jim nikdo nemůže vzít.
 
Třetí skupina, jsou ti, kteří nechtějí měnit svět ani sebe. Pokud nejsou se svým životem šťastni, pak jsou to nespíš celoživotní oběti někoho nebo něčeho. Vadí jim to, či ono, ale nechtějí s tím nic dělat a ani nechápou, že by mohli něco udělat sami se sebou. Třeba nechat některé věci plavat. Vadí jim, že má někdo více peněz, hezčí chatu, že zrovna sněží, že se zdražily rohlíky.

Z daných tří skupin považuju za nejprospěšnější skupinu druhou – lidi, co pro své vlastní štěstí nepotřebují měnit druhé. Mění sebe a snaží se být druhým prospěšní tím, že si plní své vlastní povinnosti  - jako člověk, rodič, manžel, přítel, příslušník národa. Za nejnebezpečnější považuji skupinu první – skupinu sociálních inženýrů, bojovníků za „nový lepší svět“. S nimi má svět i my velmi neblahé zkušenosti.