Labyrint - Zápis 62: Brouci

Motory Kraksny řvaly, z komína se valil černý kouř. Kostlivci zabírali ve stále delších intervalech, vozidlo v boji s těžkým terénem zpomalovalo.

Zdenal se na Ritu vítězoslavně usmál. V tu chvíli na palubu přepadlo dalších několik korýšů. Chapadlovité výrostky vyrážely z podivných ulit v podobě plechového kbelíku či zavařovací lahve, až po smotek průhledných chapadel číhající pod dětskou vanou. Odněkud přiletěla obřímu komáru podobná věc se dvěma páry blanitých křídel, tělo pancéřované hliníkovou plechovkou. Zdenal se po ní ohnal, ale minul. Chapadla dvou korýšů vyrazila k mladíkovým nohám a začala je ohmatávat.

Rita vykřikla: „Zpátky, Zdenale! Vyřídím to.“

Přiskočila a Kurýr zasvištěl vzduchem. Střet jeho hlavice se zavařovačkou připomněl explozi ve váze růží. Sliznaté tělo se rozstříklo po okolí. Desinsekce! zařval Expres kurýr na smrt. Další úder zasáhl vanu, až to zadunělo. Praskla po celé délce, ale korýš pod ní se tak lehce nevzdával. Vystřelil proti Ritě tenká chapadla, která jí obtočila nohy. Ritu vyděsilo, že z holínek se valí pára a guma se rozpouští.

„Co je tohle za svinstvo?!“ zařvala a s mocným rozmachem korýše rozdrtila. Části jeho těla vyšplíchly, na některých místech se začaly vpalovat do dubové paluby. Závan vzduchu v zátylku, Rita se ani nestačila otočit. Mix mezi komárem a letadlem na dálkové ovládání se vrhl střemhlav, aby jí vrazil do krku tenký ocelový sosák.

Vzduchem se mihl drobný stín a vzápětí ulomil létavci hlavu. Když se Rita otočila, vykřikla leknutím. Z bezprostřední blízkosti zírala do nelidské mordy s rudě planoucíma očima. Sotva zachytila potměšilý škleb, imp zmizel za další kořistí. Tou dobou stál už vedle Rity i Slíva. Kladivem bušil do korýše s krunýřem z kbelíku.

Nad hlavami jim zakroužil další obří létavec. Vychrlil na impa proud kyseliny. Eliška zaskřečel radostí a podlétl pod sprškou jako pod slavobránou. Vzduchem se mihla koule ohnivé plazmy a komárova křídla vzplála.

„To je jak bitva o Británii,“ glosoval Kořínek.

„Hustý!“ řval Slíva. Kladivo dopadalo na skořápky korýšů v rytmu frenetického bubnu.

„Odporný, odporný brouci!“ křikla Valentýna. „Dejte jim to sežrat. Nesmí nás zastavit!“

Kraksna se probojovávala vpřed. Víc než kdy dřív připomínala tank v bojové akci. Sklo skřípělo pod pásy, zrezlé železo se ohýbalo, jezírka kapalin se rozlévala. Rosolovité bytosti s krunýři z odpadků vylézaly na palubu a byly zabíjeny či shazovány zpět. Wůdy nadšeně křičel. „Vperjód!“

Zdenal stál v pravém rohu paluby. Přesnými ranami z praku, který mu zapůjčil Wůdy, sestřeloval vířící komáry. Většina z nich byla velmi těžkopádná. Bizarní biomasa pospojovaná s odpadky se jen stěží držela ve vzduchu. Právě kolem něj kroužil jeden, jehož tělo bylo propletené kompozitovou tenisovou raketou. Zdenal zacílil a vypustil střelu. Kraksna se valila vpřed jako přírodní živel.

Byli možná v polovině cesty, když před nimi vyrašil kopeček ne větší než automobil. Vzápětí ještě vyrostl, až dosáhl výše patrového domu. Svět ovládl hluk desítek tun lomozících odpadků, které odpadávaly z bytosti deroucí se na povrch. Rostla, ztrácela se v temnotě, ale i to co z ní zachytili, stačilo, aby jim po zádech přeběhl mráz. Mléčně zakalené tělo obalovalo harampádí, krámy a špína. Některé bytostí prorůstaly skrz na skrz. Plechy, zrezivělé tyče, ostnaté dráty, třísky, kotouče cirkulárek a ostny hřebíků ji halily jako trny, mezi nimi se vlnila chapadla větvící se jako kořeny stromů. Proti tomuto stvoření vypadala Kraksna jako hračka.

Ritě uvízla slova v krku. Zaklonila hlavu v úžasu. Bytost stále rostla a odpadky kolem vytvářely živou vlnu špíny, která zalévala okolí. Na palubu Kraksny dopadlo porcelánové umyvadlo a roztříštilo se na bílé střepy, lesknoucí se jako vyražené zuby. Těsně vedle se zřítila šedá lednice a zabořila se hluboko do skládky. V tom to si Rita všimla, že na samém vrchu hromady, na hlavě bytosti balancoval malý zrezlý volkswagen. Kolébal se, vypadal, že se každým okamžikem zřítí. Rita přimhouřila oči. Byl to... Překotil se a sklouzl z výše několika pater. V té chvíli už Rita utíkala. Nevěděla, kde se v ní vzala síla. Doskočila ke stěně, o kterou se opíral Zdenal. Odrazila se od ní nohama a strhla ho s sebou. Zdenal v té chvíli stál jako solný sloup. O zlomek sekundy později řval bolestí – trhnutí mu na okamžik vykloubilo rameno. Tvrdě dopadli téměř u dveří kabiny, zatímco za nimi zazněl hřmot drceného plechu, tříštěného skla, praskání paluby a ječivé sténání strojů. Kraksna zkroušeně zavyla bolestí.

Rita vstala ze zmítajícího se Zdenala. Zachránila mu život. Ohlédla se.

Část Kraksny byla proražená, odhalovala vnitřnosti zázračného stroje. Pod hromadou plechů se přestala chvět ruka jednoho z kostlivých veslařů. Podruhé mrtvého. Z auta, které právě vymazalo kus paluby, zbyl jen šrot. Přesto bylo poznat, že šlo o Volkswagen Brouk. Tak to bychom měli, otřela si Rita ruce o stehna. Oddechla si příliš brzy...

Mléčná chapadla netvora se vrhla ke Kraksně.

„Doprdele!“ křičel Slíva a ozařoval giganta Titan Turbem.

„Pokles výkonu na šedesát procent,“ kvílel z kabiny Wůdy. „Padesát procent,“ řval vzápětí.

Jedno z chapadel se štítivě dotklo kostlivce. Ten na něj nebral ohledy. Svědomitě pádloval, dokud mu kosti neolízla kyselina. Potom se nemrtvý nahnul a chapadlo utrhl. V tu chvíli jej obalilo dalších pět. Zmocnili se ho. Zmítající kostlivec se vznesl a zmizel ve výšce.

„Třicet procent výkonu!“ křičel Wůdy.

„Muž přes palubu!“ zvolal Kořínek.

Ke Kraksně se blížila tlustá chapadla připomínající roury vysavačů. V návalech z nich vystřikovala kouřící kapalina.

„Ústup!“ vyštěkla Rita.

„Pozor!“ Kořínek s ní smýkl k sobě. Na místo, kde před okamžikem stála, dopadla chapadla a poleptala palubu.

„Zpátky do kabiny!“ křičel Slíva. Jedno z chapadel mu omotalo kotník a náhle se Tomáš vznášel vzhůru.

„Do hajzlu!“ Slyšeli, jak křičí. Rita po něm chňapla, ale nedosáhla.

„Do hajzlu!“ Snažil se chapadlo trefit kladivem. Zasáhl akorát svůj kotník.

„Eliškóóó!“

Imp přiletěl na křídlech tmy jako černý blesk. Zahryzl se do chapadla a v mžiku ho překousal. Slíva se zřítil na palubu Kraksny a rozplácl se jak široký tak dlouhý.

„Zpátky, Wůdy! Proboha, vymáčkni z toho všechno, co můžeš!“

Bytost se před nimi tyčila jako rosolovitý hlavonožec. Nelidsky hrůzná, cizí. Ověnčená prstencem chapadel. Osypaná odpadky jako ostrým šupinami. Jezírka kyseliny se spojovala ve stružky, stékala se v řeku.

Kraksna napálila plný zpětný chod. Zdenal ignoroval zničené ruce. Vklouzl na místo jednoho z kostlivců a popadl zohýbanou hřídel.

„Pomoz mi! Dělej!“

Tomáš ho na druhé straně napodobil. Rvali hřídele, tak jak to dřív viděli u kostlivců, pomáhali motoru ze všech sil. Kraksna ječela a řítila se pozadu od bytosti, která vyrostla nad skládkou jako strom smrti.  

Utíkali, zatímco kolem syčela kyselina. Harampádí dopadalo jako drtivé meteority. Utíkali o život. V rámci možností jim to šlo víc než dobře.

více na www.pavelrencin.cz