Labyrint - Zápis 61: Skládka

„No tak vstávej, kočko, už jsme dojeli,“ naléhala Valentýna. Pobaveně si Ritu měřila zpod přivřených víček.

Rita zamrkala, otřela si zpocené čelo. „Kdybys věděla, co se mi zdálo! Leze mi to tu už na mozek.“

„Co se ti zdálo?“ zajímal se Zdenal. „Víš jak je to se sny, vychází z podvědomí. Třebas měla věštecký sen! Já na tyhle věci věřím.“

Rita se na něj zkoumavě zahleděla. „Už ani nevím. Jenom si pamatuju na Národní v plamenech.“

Slíva se ušklíbl. „A teď bysme se mohli pro změnu věnovat realitě.“ Vyhoupl se na palubu a gestem obsáhl prostor před sebou. „Musíme vyřešit, jak se dostaneme přes tohle!“

Wůdy si přitiskl k oku zelený dalekohled, ani si nevšiml, že se dívá do širšího konce.

Před Kraksnou se rozprostírala široká pánev, která se na vzdálené straně zvedala v příkrý skalní sráz, přeťatý v půli schodištěm. Slíva vylezl na střechu Kraksny a nasadil si černé brýle. Na rameni držel světelnou bazuku Titan Turbo a scanoval terén před sebou. Ze vzdálenosti dobrých tří stovek metrů se schody zdály nepatrné, jednotlivé stupně vypadaly jako pouhé drobky. Podzemní krajina mezi nimi a Kraksnou byla surrealistickým panoptikem. Skládkou.

Valentýna se v neblahé předtuše opřela o zábradlí. Na povrchu jistě existovaly i větší skládky, některé dokonce i víc páchly, ale tahle... byla jiná.

Přístupovou cestu přetínaly ostnaté dráty, na mnoha místech zrezlé a potrhané. Za nimi začínalo apokalyptické bojiště. Pláty zrezlé oceli, střepy barevného skla, zohýbané trubky a tyče, vylité plechovky s barvou, vyřazené pračky, prasklé kanystry, zetlelé rostliny, rozbité lustry, trsy drátů, výkaly, roztrhané látky, hromady suti, roztříštěný porcelán, plácky do výše kolen pokryté plísňovými sporami, seškvařená guma, zkroucená kola, dokonce i celá auta (bůhví, jak se sem dostala), protržené pytle odpadků, shnilé ovoce, jezírka kyselin vyvěrající z vlhkého podhoubí, roztřepené noviny, haldy popela, plazivé obláčky jedovatých výparů, mastné, organicky působící chuchvalce, odpudivě třaslavá rosolovitá hmota, prosakující kamsi do hlubin a z hlubin.

Reflektory Kraksny ozařovaly plot z ostnatého drátu, na kterém se srážela vlhkost. Plot, který skupině bránil vstoupit na skládku. A možná to bylo naopak.

Kdyby se všechna ta hmota vyvalila, napadlo Valentýnu, pohřbila by půlku podzemí a nikdo by ji nezastavil. Ani Zdenal ne!

„Vypadá to tu hnusně,“ ohodnotil prostředí Wůdy. „Kdybych nebyl sám ďábel, měl bych z toho husí kůži.“

„Co navrhujete, chlapi?“ připojila se Rita. Podmračeně sledovala bloudící kužel super-baterky.

Slíva zamyšleně pokýval lysou hlavou. „Předrtíme to, vole.“ Podíval se na Wůdyho, jestli pochopil.

„Peklo za patama,“ broukl Wůdy. „Jako James Bond!“

„Správně. Poletíme na křídlech ďáblů!“ dostával se varu Slíva. Imp se mu vyškrábal na rameno a roztáhl blanité letky. Natáhl spáry a propnul tělo téměř kočičím způsobem. Rudé oči hladově zářily. Jazyky olízly Slívův krk.

Zdenal se protáhl na příď Kraksny, kde se zapřel koleny. Trup vozidla se před ním bortil do hlubiny nýtované oceli, na kterou nad zemí navazovala masivní radlice. Mladík rozpažil ruce a nastavil tvář pomyslnému větru.

Love can touch us one time,“ zanotovala Valentýna a přiblble se usmála. „To byly časy, když jsem chodila do kina. Teď, když film prožívam, nechápu, co mě na tom bavilo!“

„Doufejme, že nás čeká lepší osud, než Titanic,“ odvětil Zdenal.

„Dovnitř, děcka!“ zavelela Rita. „Teď to bude drncat.“

Wůdy se vytratil se dvěma kostlivci, kteří mu pomohli přezout vepředu na pásy. Za chvíli již Kraksna nervózně pofrkávala jako klisna před parkurovým závodem.

„Wůdy, pořádně to vosol! Přelítneme to šílený pásmo a vysadíš nás až u schodů,“ instruoval kapitána Slíva.

Oslovený sevřel v dlaních páky. „Bude to hračka!“

Zazářil modrý blesk. Wůdy zapnul sytič, diesel zachrchlal a začal se šplhat do otáček. Kostliví veslaři zabrali a dodali hřídelím nemrtvé koňské síly. Wůdy přihodil do parního kotle tři lopaty koksu. Kamna žhnula. Teprve když zapištěla parní píšťala, kapitán prudce odbrzdil. Kraksna se zakolébala, s kvílením zahrabala pásy a vyrazila. Průjezd plotem z ostnatého drátu vůbec nezaznamenali. Začali si razit cestu přes tuny odpadků.

Zpočátku to šlo. Kraksna se probíjela vpřed jako neúnavný organismus, jako mechanický brouk připravený zdolat každou překážku. Řítila se do výmolů a znovu šplhala do kopců z odpadků a suti. Nakláněla se a drkotala, přesto stále držela kontakt s povrchem jako sněžná rolba. Nevypadalo to vůbec špatně.

„Panejo, podívejte!“ ukazovala Valentýna. „Ta masařka je velká jak pěst. Fujtajxl!“

„To není dobré,“ mračil se Kořínek. „Pokud takto vypadá moucha, jak velký musí být pavouk?!“

Na palubu Kraksny dopadla věc podobná krabu. Rosolovité tělo chránil shora i zespoda krunýř. Z otvoru, kde by člověk očekával hlavu, se vyvalila záplava drobných chapadel. Věc se pohybovala na osmi pavoučích nohách porostlých řídkými štětinami. Odporný kříženec hmyzu a neživé věci, přerostlý mikrob, roztoč, půlmetrové klíště. Zdenal stiskl Valentýně rameno a dřív, než ho mohl kdokoli zastavit, vyběhl z kabiny. S rozběhem bytost nakopl.

Zapištěla, chapadla se bleskově stáhla. Krab se několikrát převalil a zastavil se u zábradlí. Světlo se zalesklo na krunýři a náhle bylo vidět, že jej tvoří zohýbané puklice z auta, že klouby nohou chrání otlučená torza plechových hrnků a naběraček. Zdenal stvoření špičkou boty odstrčil dolů přes bok. Kraksna se v té chvíli prudce zapotácela při zdolávání výmolu a mladík měl co dělat, aby nepřepadl do moře špíny.

„Vypadalo to jako hmyz!“ popadl dech Kořínek a hned pokračoval. „Jen si představte, že by...“

Rita dál neposlouchala. Dívala se na místo, které ještě před okamžikem ohmatávalo hmyzí stvoření. Podlaha v těch místech syčela, drobné kapky se prožíraly palubou. V té chvíli si Rita  vzpomněla na brouky. Panebože, brouci! „Zdenale!“

 

více na www.pavelrencin.cz

 

Autor: Pavel Renčín | čtvrtek 21.8.2008 18:05 | karma článku: 11,64 | přečteno: 811x

Další články autora

Pavel Renčín

Jak Labyrint málem nevyšel

V tomhle krátkém blogu popíšu několik okolností, kvůli kterým knižní verze mého internetového románu málem nevyšla. Bylo toho tolik, až jsem začal pochybovat, jestli některé z podloudných postav pražského Podsvětí (které se v knize vyskytuje) neožily a nepokusily se vydání zhatit.

11.12.2010 v 21:00 | Karma: 8,58 | Přečteno: 889x | Diskuse | Kultura

Pavel Renčín

Pomůžete mi vybrat anotaci pro Labyrint?

Která anotace by vás víc zaujala? Pokud nečtete tento žánr, tak chápu, že asi žádná, ale... :-)

29.10.2010 v 12:46 | Karma: 4,93 | Přečteno: 430x | Diskuse | Kultura

Pavel Renčín

Labyrint míří na papírové stránky!

Dva roky po dopsání internetového románu Labyrint koneně dochází k tomu, na co jsem se já i čtenáři těšili... Brzy vyjde knižně příběh, jehož psaní jsem věnoval celý rok 2008. Labyrint vznikal přímo na internetu, na mých webových stránkách a na blozích iDnes (a současně začal vycházet na pokračování i v časopisu Pevnost). Možná si na to někteří ještě pamatujete, bylo to poměrně velké dobrodružství. Hlavně autorsky, protože nejsem úplně zvyklý psát prvoverzi, kde jednou napsané už nemohu opravovat, a u které netuším, jak skončí.

7.10.2010 v 11:55 | Karma: 7,45 | Přečteno: 904x | Diskuse | Kultura

Pavel Renčín

Neviditelná válka v Praze už začala...

19.11.2008 v 10:02 | Karma: 9,86 | Přečteno: 1490x | Diskuse | Kultura

Pavel Renčín

Labyrint - Zápis 73: Děti otců (poslední díl)

Staré chodby nebraly konce. V labyrintech tunelů z cihel se srážela vlhkost, po zdech se rozlézaly mapy světélkujících plísní. Skupina kráčela nejrychleji, jak jim únava Kořínka a Valentýny dovolovala. Chvílemi čvachtali po kotníky ve studeném páchnoucím bahně. Nemluvili. Suzane i Vojta drželi ruce nadosah jílců mečů, jako by ani chodby sousedící se sídlem pána podzemí nebyly bezpečné.

13.11.2008 v 14:22 | Karma: 10,70 | Přečteno: 883x | Diskuse | Poezie a próza

Nejčtenější

Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě

14. dubna 2025  8:27,  aktualizováno  9:06

Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...

Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident

15. dubna 2025  8:30,  aktualizováno  16:35

Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...

Turek jel rychlostí přes 200 km/h a fotil se u toho. Policie věc prošetřuje

20. dubna 2025  8:48,  aktualizováno  13:55

Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) se na svém účtu na Instagramu pochlubil fotkou, ze které...

Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu

14. dubna 2025

Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...

Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty

15. dubna 2025  14:06

Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...

Na Pardubicku hořel sklad se slámou, zásah trval třicet hodin

19. dubna 2025  19:26,  aktualizováno  20.4 21:41

V Dolanech na Pardubicku zasahovali od soboty hasiči u požáru zemědělského objektu. Uvnitř budovy...

Kyjev je ruský, zaznělo v americké televizi. Ukrajina žádá omluvu

20. dubna 2025  21:06

Ukrajinské ministerstvo zahraničí v neděli tvrdě kritizovalo americkou televizní stanici Fox News,...

Velikonoční příměří? Ruská armáda ho opakovaně porušuje, oznámil Zelenskyj

20. dubna 2025  8:35,  aktualizováno 

Kyjev a Moskva se vzájemně obviňují z nedodržování velikonočního příměří, které vyhlásil ruský...

Rehabilitujte Havlovou, chartista Hutka podal žádost na státní zastupitelství

20. dubna 2025  20:24

Státní zastupitelství se zabývá rehabilitací manželky prvního českého prezidenta Olgy Havlové. Týká...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 79
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 805x
Jsem spisovatel. U nakladatelství Argo mi vyšly zatím první dvě knihy trilogie městské fantasy Městské války (Zlatý kříž a Runový meč) a sbírka nejlepších povídek za posledních deset let - Beton, kosti a sny. Během krátké doby vyjde i román psaný na internetu - Labyrint. Jméno korábu mi vydal v r.2007 Knižní klub a Nepohádku (2004) nakladatelství Straky na vrbě. Píšu především magický realismus a městskou fantasy a velmi rád spolupracuji se čtenáři. Více na WWW.PAVELRENCIN.CZ

Seznam rubrik