Labyrint - Zápis 24: Jeho krev kapala...

Utábořili se v obrovské krasové jeskyni. Sluhové přitáhli otepi zmáčeného dřeva, které cestou vylovili z podzemních proudů a složili je před Delapanzou na hromadu. Potom i s přikrývkami zmizeli ve tmě, snad aby hlídali, zatímco bude skupinka odpočívat.

Delapanza vylovil ze sedlových vaků potkoně bílé kvádříky a obložil je mokrým dřevem. Stačilo jedno škrtnutí sirkami a tuhý podpalovač se rozhořel modravým plamenem. Za chvíli se již všichni hřáli u ohně, který víc čoudil než hřál, ale i pouhý pohled do jeho plamene osvěžoval mysl.

Rita si bodře povídala s Valentýnou. Špičkovaly se, jako by dnes dopoledne neměly na rukou krev. Příčina veselosti byla zřejmá – načaly již druhou čutoru kořalky – snad aby je krveprolití nestrašilo ve snech. Rytíř Delapanza hýřil úsměvy a dvorně jim doléval.

Pana Kořínka, jako by nikdo neviděl. A přitom seděl jen kousek od nich, v místě, kde se protínaly jejich slepé úhly. Seděl zkroucený bolestí. V potlučených zádech mu propukl zánět. Chladný pot mu stékal po skráních. Tvář měl bledou, jako by si na něj sahala smrt.
 
Nad ležením se ztrácel strop ozdobený krápníky a jen sem tam se zalesklo světlo na jejich vápencových tělech. Ledové kapky z nich padaly k zemi jako slzy, jako neustávající řídký déšť.
 
Zdenal seděl sám kousek od ostatních. Na kolenou měl rozloženy masivní kožené desky, čelní svítilna klouzala po barevných stránkách časopisů. Student posunoval prstem po řádcích a rty se mu mimoděk pohybovaly.

Už dříve pochopil systém, kterým byl tajný obsah Rukověti zakódován do stránek Pevností. Některá slova či jednotlivá písmena byla označená kroužkem, nebo nad nimi visely různě barevné tečky. Barvy značek se měnily podle toho o jaký druh magie se jednalo. Titulek článku či recenze skrýval název kouzla či receptury. V textu se pak ukrýval podrobnější popis či dokonce formule. Každý kousek informace bylo potřeba z grimoáru pracně vydolovat.

Zdenal na kouzla nevěřil, přestože po nich odmalička toužil. Příliš mockrát se v minulosti spálil, když se po shlédnutí Matrixu snažil ohýbat lžíci silou vůle. Když chtěl telepaticky komunikovat s dívkou, do které se zamiloval. Když po hodiny strávené v koupelně zkoušel ovlivnit, na jakou stranu se na břitu žiletky odkloní kapka vody. Výsledek byl pokaždé stejný a pokaždé to byla bolestivá rána pro Zdenalovu víru. Nechápal, jak je to možné, ale magie neexistovala.

Na druhou stranu, jak obelstít nápojový automat se dočetl v grimoáru. Nebylo to sice kouzlo, ale fungovalo to. Zdenal toužil vyzkoušet mnohem víc a zároveň se strašně bál. Zklamání.

„Grimoár říká: Magie je neviditelná. Magie je v našem srdci,“ četl Zdenal úvod Rukověti.
„Není magie bez srdce. Není magie bez zdroje, není magie bez pohonu,“ šeptal si pro sebe a před očima držel počmáraný útržek papíru. Prsty se mu chvěly. „Základním zákonem vesmíru je zákon o zachování hmoty. Akci následuje reakce. Odevzdej a vezmi. Není magie bez pohonu.“
 
Přiblížil si papírek až k očím a mlčky si opakoval jeden řádek. Pětkrát. Desetkrát. Tolikrát, až mu přestal dávat smysl. Až Zdenal přestal rozlišovat slova a slyšel v hlavě jen jeho zvuk.

Přišel pro Kořínka. „Je čas.“

Důchodce na něj mžoural přes neskutečně špinavé brýle. Mladík ho podepřel, aby se dokázal postavit. Kořínek se třásl vypětím, jak se snažil přemoci bolest.

„Zkusím mu to něčím namazat,“ vysvětlil Zdenal Valentýně.

„Komu?“ zeptala se s leskem v očích.

Zdenal jen mávl rukou. „Za chvilku jsem zpátky.“

Vzdálili se stěží dvacet metrů, za nejbližší stalagmitový hřeben.
 
„Dobře. Rád bych vám pomohl, pane Kořínku, ale... Radši počítejte s tím, že to nebude fungovat. Prostě to zkusíme, ne? V nejhorším vám zasviním bundu.“

„Mladý muži, riskněme to,“ zaúpěl důchodce. „Ať už je to cokoli.“

„Ukažte, kde vás to bolí? Překloňte se a shrňte si tu kombinézu. Tady na kříži?“
Zdenal se rozdýchával, jako by se odhodlával ke skoku do hlubiny. Ruce se mu třásly vzrušením, potily se. Ještě naposled si přečetl umolousaný papír. Teď a nebo nikdy!

Potom vytáhl dýku.

„Remetere Notresang Apares Salve Compaňon. Aiuto Angelot! Forte Cosmos! Mercé Praha!“ pronášel Zdenal, zatímco si dýkou rozřízl dlaň. Nevnímal bolest. Opakoval slova a zatínal pěst, ze které proudily rudé krůpěje. Potřebuju víc krve, napadlo ho a druhým řezem vytvořil na dlani kříž.

Ježily se mu chlupy v zátylku. Cítil mravenčení až do morku kostí.

Remetere Notresang Apares Salve Compaňon. Aiuto Angelot! Forte Cosmos! Mercé Praha!

Jeho krev kapala a stékala na Kořínkova holá záda.

www.pavelrencin.cz

PŘÍŠTĚ: ČARODĚJ

 pravidelným čtenářům doporučuji přečíst si tuto informaci: http://www.pavelrencin.cz/zprava-mesice-labyrint-v-pevnosti-2-08