Tak upřímně – co můžeme chlapovi nabídnout my, holky mezi padesátkou a smrtí?

Tak čím se můžeme prsit my ženy, když.... no, řekněme si to bez obalu, prsa už to fakt dávno nejsou?

Čas od času narazím na články, tweety nebo rozhovory, ze kterých vyplývá, že najít po padesátce chlapa je zhruba stejně pravděpodobné jako koupit v lednu rajčata, co chutnají jako rajčata.

Muži v tomhle věku bývají údajně líní, neakční, a místo partnerství čekají jen servis a nonstop koukání na televizi

A když se náhodou někde vyskytne sympatický padesátník nebo šedesátník, co má navíc šarm a většinu zubů? No jo, hádejte co. Kouká po těch o dost mladších. Nejlépe po takových, co ještě nevědí, co je artroza a zvýšený cholestrol.

Ale teď upřímně, dámy – co my vlastně máme v rukávu?

Dobrý oběd? Restaurace to za dvě kila zvládne taky a může si vybrat. Snídani a večeři si umí i průměrný gaučák obstarat sám. A nikdo na něj nevrhá pohoršené pohledy, že si nevzal talířek, když už musí jíst v obyváku u televize.

Pračka pere, sušička suší, žehlení už je v podstatě koníček jen pro nostalgiky. A co se týče úklidu – máme robotické vysavače. A světe div se, chlap zvládne i vysypat zásobník. A vypadá u toho, že ho to i docela baví. Teda pokud mu to tedy někdo nepřikáže – to ho samozřejmě „rozladí“.

A víte, co si myslím?

Celý tenhle „chlapi po padesátce nejsou“ narativ je jen takový pohodlný small talk. Téma, které neurazí, nezavazuje, a u kterého se dá kolektivně zavzpomínat, zasmát nebo si s povzdechem přihřát vlastní historku. Ideální, když už nechcete řešit politiku, zdraví nebo děti, zvláště pak vhodné na posezení s kámoškami.

A pánové? Vlastně to s nimi není tak zlé. A určitě ne o moc horší než s dámami.