Spálila jsem svoji sportovní podprsenku.

Sice nepoužívám Tik Tok a taky jsem už dost stará na přehnané reakce, ale firma NIKE mě fakt otrávila. A i když jsem se k výzvě „spal svoji NIKE podprsenku“ připojila jen činem, a ne zveřejněním videa, stejně mi to udělalo radost.

Sponzorská dohoda o propagaci sportovního oblečení, teda hlavně sportovní podprsenky, někým, kdo nemá prsa je sice ujetá, ale když se podíváte na video se cvičením, které vzbudilo poměrně velký rozruch, tak hned pochopíte, že to není jen ujeté.  Cvičící a poskakující transgender Dylan Mulveney, předvádí parodii na ženské pohyby a ženské výrazy ve tváři. Asi to opravdu nemyslí zle, ale přesně tokhle si já představuji pod pojmem zesměšňování.

A v reakci na kritiku firma NIKE nabádá oponenty, aby na sebe byli hodní. Jenže nikdo nekritizuje influencera, protože každý si může nosit co chce a hopsat si, jak chce. Lidi na sebe hodní jsou. Jen chtějí reagovat. A stejně, jako když předcházející reklamy, které se jim líbily, odměnili nákupním chováním, tak se chtějí vyjádřit i k té, která se jim zdá trapná. A i mně se zdála tak trapná, že nekoupit si sportovní oblečení s jejich logem se mi zdálo málo.

Teď si sice připadám jako dětinský páter Koniáš, ale štěstí mé duše opravdu není ohroženo.

A už vím, jak se vypořádám s tím, kdyby má vnoučata, až dorostou do školního věku, nedostávala domácí úkoly. Protože to bude až za pět let a tou dobou už třeba opravdu budou zakázané, jako nezákonné. Prostě jim je budu dávat sama. A do restaurace je ještě pár let nevezmu. A až je tam jednou vezmu, tak se tam budou chovat slušně, nebo okamžitě odejdeme a půjdou spát bez večeře (a možná dokonce dostanou na zadek).