Milá paní Renato.Zaujala mě tato věta : Šedesát je nových čtyřicet.

Je mi 59 a opravdu se necítím na 40 let , kéž by !

Možná je to tím , že 41 let pracuji v hutním průmyslu na ,,kolotoč,, .To jsou 2 dny ranní, 2 dny noční , 2 dny odpolední a konečně 2 dny volno.

Mohu se nesměle zeptat na Vaši profesi ?

Děkuji, přeji Vám pěkný den.

No jo, já pracuju v kanceláři a to se srovnat nedá. Taky jsem někdy unavená, každý měsíc závěrka, audity, reporty, support máme v Německu a v Maďarsku, všechno se řeší v angličtině. Chodím sice na osmou, ale domu se vracím nejdřív v šest. Když si po vyvenčení psa sednu ke zprávám, tak usnu. Ale takový je život a nikdo se na mě nebude koukat z vrchu jen proto, že mi bude za chvíli šedesát.

Skvělý blog, každý věk má co nabídnout a jsou "hloupí" jen ti, kteří dané výhody nevidí.

je to takove mile, kdyz autorka vyzdvihuje prednosti starsich pracovniku a tak nejak podsouva, ze my starsi nejsme vlastne o nic mene vykonni nez ta mlada generace.

V obecne rovine ale vsechny takove nazory opomijeji, ze my starsi jsme vyrostli jeste v dobe taylorovske delby prace a dnes se nachazime ve 'znalostni spolecnosti'. Znalostni samozrejme neznamena, ze pouzivame excel nebo fax ci mobil. Jde o tu delbu prace a ta je dnes diametralne odlisna nebo vicemene neexistuje.

Starsi lide, kteri s delbou prace zazili vzestup kapitalismu a blahobyt nemohou ve sve vetsine mentalne akceptovat dnesni znalostni spolecnost bez rozumne delby prace. Automaticky musi dojit ke konfliktum na pracovistich a je jen samozrejme, ze se da prednost nekomu, ktery ma pred sebou jeste 40 let 'zamestnani' pred nejakym skoro-duchodcem.

Protoze to bylo takove obecne - priklad:

Pracuji v IT (desetileti) a pri poradach musim v poslednich 5 letech casto pod nejakym zamerem opustit tu poradu, protoze ty navrhy, co se tam diskutuji jsou takove hovadiny, ze se to neda vydrzet a neco bych musel rict. Ve znalostni spolecnosti neexituje hierarchie, kazdy ma pravo na nazor, at je to sebevetsi blbost, odpovedniost se z jednotlivce prenesla na 'team', pri sebemensim problemu se zapne google misto hlavy atd. ...

Takze jsem toho nazoru, ze my starsi bychom meli klidne zamestnani opustit a nechat mlade, at si ustelou tak, jak chteji potom spat.

Zajímavý názor. Já mám jiné pracovní zkušenosti, každý má svoji zodpovědnost za dílčí část a dohromady jsme tým. Moje sestra doktorka, zase říká, že u nich je výhoda v tom, že mladí vidí lékaři, že bez starších by to nedali. V pátek ji v ordinaci brečela 58 letá paní učitelka z MŠ, kterou vyštípala mladá paní ředitelka. Já jsem svým článkem chtěla říct, že na mladé lidi se sice mnohem lépe kouká, ale my starší musíme svému okolí nutit myšlenku, že tu taky máme svoje místo a ať to berou jako fakt. Děláme to pro sebe.

Jako jedno z pozitiv zminujete loajalitu. A to je podle mě naopak pro toho sedesatnika problém. Zaměstnavatele si to totiž nevysvětlují jako plus, ale jako slabost. "Co by jako chtěl, může být rád, že ho tady do důchodu budeme trpět..." Přidat pár korun je problém, ale vzít za vyšší nástupni plat mladocha ne, protože je přece mladý, kreativní, cool a kdo ví co ještě. Co na tom, že za rok odejde udělat si další zářez do životopisu. Tohle myšlení a fetis z mladého rozvíjejícího se kolektivu ještě pořád zůstává zakořeněno v hlavách personalistu a sefu

To není problém šedesátníků, to je problém ve vaší hlavě. Já už v důchodu jsem a pracuju dál. Nic z toho co popisujete jsem nepoznal. Ale samozřejmě musíte mít co nabídnout.

Dokud mě práce bude bavit a dokud firmě bude přinášet zisk, bude to fungovat.

Milá Renatko, někdo nad námi se postaral o vnuknutí, abychom hned tři najednou napsali blog na podobné téma. A jeden je lepší než druhý. Mně se ten Váš prostě moc líbil!

Děkuji. Mě tohle téma vlastně k blogu přivedlo. A opravdu věřím, že se musíme trochu prodávat, aby si na to mladší kolegové, firmy a šéfové zvykli, že jsme tady, svoje odvedeme a i když se na nás tak hezky nekouká, tak tady máme svoje místo. :-D

Velmi dobře napsáno, souhlas. A to me 60 ještě zdaleka není...