Kancelářský život po padesátce, podezřelí ze stáří a angličtina v čekárně u lékaře.

Zvládání pracovních povinností je základ, a to, že je na mladší kolegy pěkný pohled je bonus. Ale výhody máme i my zkušenější, jen nejsou na první pohled tak zjevné. 

Mimochodem, víte, že průměrný věk zaměstnance je 43 let. Když si vybavím většinu inzerátů, tak firmy hledají zaměstnance do mladého, dynamicky se rozvíjejícího kolektivu. I já jsem při výběrovém řízení dostala od svého, odhadem o 15 let mladšího, potencionálního nadřízeného otázku, jestli si myslím, že budu dobře vycházet se svými mladými kolegy.

Ironii této otázky jsem ocenila po nástupu do zaměstnání. Zjistila jsem, že mého mladého nadřízeného, moje nové, ještě mladší kolegyně, moc nemusí a ani nemají snahu s ním dobře vycházet. Jen mě tak napadá, co si dají firmy do inzerátů, až průměrný věk zaměstnance bude padesát plus. To budou děsit absolventy starým kolektivem? No, asi si s tím poradí a nazvou nás „kolektivem s dlouholetými zkušenostmi“.  

Ale zpátky do té mé kanceláře. Já jsem si svoje mladé spolupracovníky zamilovala hned. Tolik mi připomínali moje děti. Byli stejně chytří, drzí, sebevědomí a občas dětsky bezradní, no prostě super. A hodně mě toho naučili, třeba to, že xml soubory si můžu přes vývojáře importovat do excelu, upravit co potřebuji a potom zase exportovat do xml a že většina aplikací tento způsob předávání dat podporuje. A to se hodí. S angličtinou si člověk naproti tomu poradí i sám. Pustíme si film a nevypneme anglické titulky a když ho vidíme podruhé (nebo spíš popáté), tak už si na něj troufneme i v původním znění. Do čekárny k zubaři si vezmeme Basic office Conversation, základní anglické fráze a obraty pro komunikaci s kolegy a při čekání na ošetření se aspoň nebudeme děsit. Je sice pravda, že teď už to u zubaře nebolí, ale ocenila bych umrtvení i při placení, to jde ta bolest přímo do živého. 

A když se od zubaře vrátíte do kanceláře, tak využijte oteklé tváře a dočasně netěsnících koutků k mlčení. Nejčastější příčinou konfliktů na pracovišti je totiž nedorozumění. Něco řeknete a kolega to jinak pochopí, popřípadě interpretuje jiným tónem.

 My 50+ vytáhneme svoje soft skills, zachováme chladnou hlavu, a hlavně si nic nebudeme brát osobně (aspoň tomu tak chci věřit). Ale popravdě, někdy je to ještě těžší než excel a angličtina dohromady. Nemám obavy, že nezvládnu nové profesní výzvy, ale zároveň si uvědomuji, že i vztahy na pracovišti pro mě jsou a budou „challenge“ až do důchodu (a to jsem společenský sangvinik).

A když je na pracovišti více generací, tak nikdy není dost taktu, ohleduplnosti a sebekázně.